Urbanistický vývoj Konojed

Kamil Podroužek

Katastrální území Konojed má výraznou severojižní orientaci, stoupá z údolí Úštěckého potoka na jihu, přechází přes vrch Binov (545 m n. m.) a klesá do údolí Bobřího potoka (Biberbach, Schönbach), který tvoří jeho severní hranici. Jeho východní hranici vymezuje táhlý stoupající hřeben Dubí hory (463 m n. m.) se sedlem pod Binovem, který odděluje Kravařskou pánev. Západní hranice katastru klesá do Úštěcké pánve. Tou se vine Úštěcký potok, strhávaje při tom levobřežní přítoky z jižních svahů Pohorského hřebene a Binova. Jeden z nich, Konojedský potok, vytváří severojižní páteřní osu vsi a jižně pod jejím jádrem vchází do extravilánu třemi rybníky, oddělenými lužními háji. Po hrázích Dubičenského rybníka (Lange Teich), Zámeckého rybníka (Schwarze Teich) a bezejmenného rybníka (Gartenteich) pod západním úbočím severního vrcholu Dubí hory (442,5 m n. m.) od jihu vedou vozové cesty do Konojed. Jak je patrné na rytině, datované před rok 1712, také rozsáhlý mokřad pod jižní a západní stranou terasy v jádru vsi byl tehdy rybníkem.[1] Tři malé rybníky lemovaly severojižní komunikaci podél toku v severním výběžku vsi a sloužily jako napajedla. Obdobná tři napajedla byla vybudována ještě výše na lukách jižního svahu Binova, kde zadržovala pramenitou i dešťovou vodu.

Vlastní ves se skládá z jádra (Niederdorf) a severního výběžku (Oberdorf), který se táhne podél toku a cesty, stoupající k jižní patě Binova. Zástavba vsi byla vždy rozptýlená, jak naznačuje ikonografie i historické kartografické prameny, a je dána konfigurací podhorského a horského terénu východní části Českého Středohoří.[2] Struktura jádra vsi odráží její složitý historický a urbanistický vývoj na křižovatce dálkových cest, jejichž trasování se proměnou významu komunikací měnilo.

Dálkovou komunikací, podle níž se rozvíjela zástavba jádra Konojed, byla cesta z Litoměřic do České Lípy. Ta směřovala z Úštěka přes Německé předměstí do Lukovska a stoupala přes Lukov a Dubičnou od jihovýchodu do Konojed, kde přecházela sedlo mezi Dubí horou a Binovem, klesala do Kravař, odkud dál pokračovala na Stvolínky a Českou Lípu.[3] Na této cestě byly posléze vybudovány dvě zkratky, které přímo ovlivnily urbanismus Konojed. Nejprve byla trasa cesty z Úštěka napřímena od jezuitského dvora mimo vesnice do Konojed, kam přicházela po hrázi rybníka od jihozápadu, a v josefské době byla trasa dále zkrácena císařskou silnicí z Úštěka přes Lukov mimo Konojedy přímo do Kravař. Při tom byla v klesání do Kravař od jihu využita část trasy starší dálkové Lužické cesty z Roudnice nad Labem do Zhořelce, která v těchto místech mířila z Blíževedel přes Kravaře do Žandova.[4] Jedna z méně frekventovaných větví této Lužické cesty přecházela také přes Konojedy, odkud pokračovala přes Lučky a Velkou Javorskou do Horní Police, Žandova a dále do České Kamenice. Podél této cesty se rozvíjela zástavba severního výběžku vsi.

Třetí dálková cesta, která byla neméně důležitá pro rozvoj panství, přicházela z Mělníka. Do Konojed vstupovala od Blíževedel kolem Dubí hory z východní strany k zámku a směřovala přes Bílý Kostelec a Mukařov kolem Bukové hory do Těchlovic k přístavu na Labi.[5] Tam lze dorazit z Konojed pěší chůzí za dvě a půl hodiny. O stáří a významu této cesty vypovídá skutečnost, že se o její průběh opíraly po celé její trase hranice četných panství.

Zástavba v jádru vsi byla vytyčena s respektem k panskému sídlu, založeném na západní terase, vybíhající z hřbetu Dubí hory nad stoupající údolí. Na této terase, později uměle zvětšované zděnými skarpami k jihu a k západu nad založený rybník, byl někdy po roce 1650 vystavěn do pohledově exponované polohy neorientovaný raně barokní kostel s bezvěžovým průčelím. Uzavíral z jižní strany nádvoří, vymezené z východu, severu a západu zámeckými budovami. Zámek, přestavěný patrně z původní gotické tvrze, byl srostlý ze tří samostatně vystavěných budov. Hlavní patrová zámecká budova, která byla vystavěna či přestavěna ve stylu saské renesance, tvořila jeho východní křídlo. To bylo v roce 1699 přestavěno Františkem Antonínem Šporkem a měl v něm být zřízen, stejně jako v Choustníkově Hradišti, špitál pro 45 vojenských vysloužilců.[6] Ostatní budovy obsahovaly hospodářské zázemí a sloužily pro správu panství i k příležitostnému pobytu vrchnosti. Tuto situaci změnila až v letech 1758–1762 za Františka Karla Rudolfa Swéerts-Sporcka výstavba monumentálního konventu servitů ve východním sousedství zámeckých budov.[7] Také na místě starého kostela byl vystavěn kostel nový, větší, orientovaný k dosavadnímu obráceně, hlavním průčelím k západu. V závěrečné fázi výstavby areálu byly budovy zámku zbořeny. Ještě v roce 1770 však nebylo zbořeniště nijak upraveno. Teprve po zrušení kláštera josefinskou reformou a zakoupení jeho budov a kostela majitelem panství Františkem Kristiánem Swéerts-Sporckem v roce 1790 byla na místě odbourané severní budovy zámku vytvořena terasa, která využila dva zámecké sklepy, a to patrně jako lednice. Úprava terasy byla ovšem dokončena až v roce 1832, kdy došlo k rozšíření stávajících sklepů terasy o dva nové ledařské sklepy a po její západní straně bylo vybudováno nástupní schodiště ke kostelu.[8] Tato úprava byla součástí širší adaptace čtyřkřídlého konventu na zámeckou budovu, jejíž hlavní průčelí mělo být napříště orientováno k západu.

Již nejstarší známé vyobrazení Konojed zachycuje zahradu s pěstovanými stromy, lemovanou vysokou zdí, oddělující přístupovou cestu k zámku z jihu, kolem Dubí hory. Další prameny uvádí odpočinkovou a ovocnou zahradu a zdí obehnanou oboru s rybníky.[9] Veduta z roku 1770 zobrazuje zahradní barokní úpravu rajského dvora se stříhanými brodériemi. Jak veduta z roku 1770, tak mapa prvního vojenského mapování zachycují v zahradě obehnané zdí se soustavou domků v pravidelných rozestupech také vyrovnaná stromořadí štěpnic a rozsáhlý umělý pahorek se čtyřmi soustřednými terasami. Tyto zahradní úpravy by mohly souviset s pěstováním morušovníků,[10] které do Konojed přivezl 10. ledna 1752 ze své kavalírské cesty po Itálii Jan Kristián Swéerts-Sporck, respektive jeho společník, hospodářský správce František Girtler, který pak zaváděl jejich pěstování.[11] Pěstování sazenic morušovníků se v Konojedech udrželo i za dalších vlastníků panství.[12] Hospodářský důraz se ovšem kladl na pěstování obilí, ovoce, chmelu a na počátku 19. století také lnu.[13] Důležitou součástí zemědělské výroby panství byl i chov ovcí a skotu.[14]

Proto byl běžnou součástí zámeckého komplexu také hospodářský dvůr. Starší se nacházel západně od zámku, pod terasou na severním okraji dnes zaniklého rybníka, a přímo jeho areálem procházela cesta z Ústěka do Kravař. Patrně také z tohoto důvodu byl již před rokem 1712 přenesen do severního sousedství zámku. V roce 1843 se na původním místě nacházely již jen dvě budovy,[15] a snad ve východní z nich je ještě v 80. letech 19. století připomínána palírna lihu.[16] V té době vznikl v severním sousedství zaniklého vrchnostenského dvora hostinec „Gasthaus zur Stadt Wien“, přejmenovaný ve 20. letech 20. století na „Gasthaus zum Sängerheim“, jehož budova stojí v místě dodnes.

Nový dvůr v severním předpolí zámku sloužil do roku 1749, kdy byl v souvislosti s výstavbou konventních budov zbourán a jeho severní část přestavěna na pivovar.[17] V té souvislosti byl tedy patrně vystavěn jihozápadně od vsi vrchnostenský poplužní dvůr „Grosser Mayerhof“, kam se přesunula zemědělská výroba. V jádru vsi zůstal jen ovčín a pivovar. Pivovar produkoval ve 30. letech 19. století 22 a čtvrt sudu piva[18] a před rokem 1884 byl zvětšen a zmodernizován. Užití anglické technologie s věžovým hvozdem umožnilo produkovat v jedné várce 34 hl piva, což čítalo ročně 4 – 5 tis. hl piva, spotřebovávaného především v Konojedech a jejich nejbližším okolí.[19] Sklepy starého zámku, znovu opravené v roce 1832, byly při novém vystrojení pivovaru využity jako ležácké sklepy. Voda se do pivovaru přiváděla vodovodními rourami ze svahu až od Pohorského hřebene (Hundorfer Kamm). K chmelení piva se používal žatecký červeňák pěstovaný na panství. Výroba byla ukončena v roce 1913.[20] Z pivovarských budov se v těsném severním sousedství zámku dochovala barokní sladovna, věžový hvozd z poslední čtvrtiny 19. století, relikty bednárny a ležáckých sklepů.

V západním sousedství sladovny stojí budova školy, přebudovaná po roce 1946 na bytový dům. Podle tradice byla škola v Konojedech založena hrabětem Františkem Antonínem Šporkem a ve druhé polovině 17. století je v pramenech opakovaně jmenován učitel Daniel Watzke.[21] Jemu byl v roce 1700 pronajat dominikální domek v konojedském dvoře, ve kterém vedl školu. Po jeho smrti přišel do Konojed učitel Hans Görge Fritsche. Dlouhou dobu byla škola umístěna v obecním domku nedaleko cihelny, než našla místo v severním křídle vrchnostenského zámku, ze kterého byla však brzy na to přemístěna do prvního patra vrchnostenské bednárny pivovaru. Když pak 5. března 1825 bednárna a škola vyhořely, museli žáci s učitelem až do roku 1830 putovat od domu k domu. Na počátku roku 1830 vybudoval tehdejší majitel panství ing. Piller jednotřídní školu v tzv. „Patergarten“ (v „zahradě otců“, myšleno servitů.) V roce 1835 měla patronátní škola 137 žáků, které vyučoval třicetiletý Josef Fur. Na základech této školy byla v roce 1873 vystavěna stávající jednopatrová školní budova. Ve vsi byla v 80. letech 19. století ještě hasičská zbrojnice, chudobinec vystavěný v roce 1881 a velká vrchnostenská cihelna.[22] Při domě č. p. 33 je připomínána malá střelnice, kde se od první poloviny 19. století konaly každoroční soutěže o nejlepšího střelce.[23] Po roce 1850 čítalo vlastnictví obce 30 jiter rolí a lesů, na nichž mělo 14 podílů celkem 8 sedláků, 4 zahradníci a 24 domkářů.[24]

Na jižním okraji intravilánu vsi zaznamenává indikační skica stabilního katastru v západním sousedství komunikace do Úštěku enklávu zděných domů a domků bez vlastních pozemků. Tři velké domy jsou vystavěny paralelně vedle sebe, jeden menší jim stojí v čele směrem do vsi. Čtyři malé domky jsou seřazeny v jejich severovýchodním sousedství podél komunikace a ve stejné situaci se nacházejí dva malé domky v jihozápadním sousedství. Tento sídelní shluk je propojen mimo ves komunikací s poplužním dvorem „Grosser Mayerhof“. Snad tyto domy, vystavěné v typické situaci kolonie, patrně v místě staré cihelny, dávají tušit počátky průmyslové výroby, která se mohla vázat na zpracování vlny či lnu.[25] Po zániku staršího vrchnostenského ovčína v sousedství zámku byl na ovčín přebudován hospodářský dvůr „Grosser Mayerhof“.[26] Tento poplužní dvůr, původně založený na robotní práci poddaných, se nacházel uprostřed dominikálních polností, jihozápadně od centra vsi. Byl vybaven všemi hospodářskými budovami rostlinné i živočišné výroby, stájemi, maštalemi a sýpkami.[27] Parcelace okrajového lánu jeho popluží dala vzniknout chalupnické zástavbě podél cesty do Brusova, při ústí Pohorského potoka do potoka Konojedského.

Jihozápadně od dvora se nachází nevýrazná vyvýšenina, nazývaná „Galgenberg“. Podle místní tradice se jedná o místo, kde vrchnost vykonávala své hrdelní právo.[28] Západně od dvora, v nivě Úštěckého potoka (Prausaeur Bach) se nacházela samota „Kondörfel“, sestávající ze zemědělské usedlosti, mlýna „Konmühle“, dvou domků „Konhäuseln“ a „Pulvermühle“ - mlýna na střelný prach.[29] Ten byl vystavěn v roce 1730, když hrabě František Karel Swéerts-Sporck nechal přesídlit do Konojed výrobce střelného prachu, poddaného z panství Choustníkovo Hradiště u Jaroměře.[30] Mlýn, od roku 1771 s číslem popisným 88, náležel vrchnosti.[31] V roce 1843, kdy usedlost patřila Ignáci Fritschovi, však již mlynářské výrobě nesloužila. Sousední usedlost „Konbauer“ (též „Kambauer“) č. p. 85, která se nacházela proti toku potoka, náležela v roce 1843 Josefu Rutherovi. Poloha u vodního toku napovídá, že také kdysi využívala jeho energii.

Do katastru Konojed patří i další samostatné sídelní enklávy. Jižně od Konojed na komunikaci z Úštěka se nachází Horní Dubičná (Ober Eicht). Tato severní část vsi Dubičná má zcela jiný charakter než jižní část vesnice (Nieder Eicht), jejíž rozvoj byl dán rozvojem těžby tetritu v kamenolomu na svahu a temeni Dubí hory. Horní Dubičná je tvořená sedmi usedlostmi na terasách nad cestou, propojenými přímou vozovou cestou s „Grosser Mayerhof“, což dává tušit robotní povinnosti jejich obyvatel. V první třetině 19. století je zde uváděno celkem devět domů, obilný mlýn a pila.[32]

Na severním konci katastru byly ve směru na Českou Lípu rozptýleny v západních svazích Binova chalupnické usedlosti.[33] Nejsevernější, které hraničily s Loučkami (Schönau), byly pojmenovány Malé Loučky, jižní pak Starost (Sorge). Tato hospodářství se patrně zabývala lukařením, jak napovídají porůznu rozptýlené drobné pozemky, které k nim tehdy náležely. Ještě blíže ke Konojedům, na jižním svahu Binova se nacházela rozptýlená stavení zvaná „Kronpole“ a ve směru do Kravař byla tři hospodářství, pojmenovaná podle jejich držitelů: Werner, Eiselt, Kreibich. Ti se zabývali patrně chovem skotu.[34] Na dohled od nich, téměř na samotné hranici katastru tak, aby splňoval podmínku vymístění ze vsi dle císařského nařízení Josefa II., byl vlevo u silnice směrem ke Kravařům vybudován v roce 1787 nový hřbitov.

Z tohoto procesu urbanistického vývoje se v Konojedech dochovaly tři výrazné vrstvy typových venkovských staveb. Nejstarší vrstvu z konce 18. a počátku 19. století tvoří patrové roubené domy s podstávkou a vysazenou pavláčkou. Další historická stavební vrstva je zastoupena zděnými patrovými empírovými domy ze 30.–50. let 19. století a nejmladší hodnotnou stavební vrstvu tvoří domy období historizujících slohů konce 19. a počátku 20. století. Z nich je chráněno dle Zákona o státní památkové péči osm domů:[35] č. p. 7 (ÚSKP 43032/5-2091), č. p. 11 (ÚSKP 42517/5-2093), č. p. 48 (ÚSKP 42978/5-4569), č. p. 58 (ÚSKP 43414/5-4573), č. p. 67 (ÚSKP 43169/5-4572), č. p. 79 (ÚSKP 43464/5-4570), č. p. 82 (ÚSKP 42706/5-4571), č. p. 99 (ÚSKP 42656/5-4574).[36] Zámek č. p. 61 je chráněn pod číslem ÚSKP 42332/5-2089 a kostel Nanebevzetí Panny Marie pod číslem ÚSKP 4355/5-2088.