Konojedy - drobné památky

Boží muka při cestě do Úštěka

Boží muka umístěná na jihu intravilánu dnešní obce u ohradní zdi zámeckého areálu jsou pohledově orientována směrem k severozápadu. Vytesána jsou ze středně zrnného pískovce, podložení fundamentu je z tmavé vyvřeliny. Skládají se z podstavce položeného na fundamentu čtvercového obrysu. Horní hrana se směrem k dříku zužuje profilací. Z podstavce vyrůstá dřík čtvercového obrysu. Jeho pohledová plocha je opatřena vystupujícím zrcadlem s projmutými rohy. Je ukončený kaplicí s přesahující římsou podloženou plastickým zubořezem. Vrcholí trojúhelným frontonem, v němž je vytesán symbol Božího oka vyzařujícího paprsky. Stojí na rozcestí komunikací, větvícího komunikaci do Úštěka a dnes již zaniklou trasu, vedoucí jižně okolo areálu zámecké zahrady do Blíževedel.

Boží muka při jihovýchodní zdi zámeckého parku

Fragmenty božích muk nalezené jihovýchodně od ohradní zdi areálu. Materiálem je středně zrnný pískovec. Dle dochovaných fragmentů se jedná o podobný vzor jako v případě božích muk, umístěných na křižovatce cesty z Konojed do Bílého Kostelce. Na vrcholové římse je patrný masivní zubořezový vlys, pod kterým je v nízkém reliéfu vyvedena páska ze stylizovaných vinných listů. Je pravděpodobné, že síť těchto božích muk vznikla patrně v jednom autorském okruhu nebo na základě společného inspiračního zdroje. Na současném místě se ocitly pravděpodobně v důsledku zániku cesty a jejího následného zaorání při scelování lánů v rámci kolektivizace probíhající v druhé polovině 20. století.

Boží muka při cestě do Bílého Kostelce

Boží muka jsou situována na severozápadě intravilánu obce, u křížení cest z Konojed do Bílého Kostelce. Jsou pohledově orientována směrem k jihovýchodu, tedy od obce. Sestávají z kubického podstavce, zhotoveného ze středně zrnného pískovce, a litinového kříže. Sokl je postaven na fundamentu obdélného obrysu. Směrem ke dříku sokl ustupuje profilací. Z něj vyrůstá dřík obdélného obrysu zdobený na pohledové ploše vpadlým obdélným zrcadlem. Dřík je ukončen bohatě profilovanou korunní římsou. Na vrcholu je položen nástavec tvořený kvádrem, který má po všech čtyřech stranách zrcadlo ve tvaru horního půlkruhu. V čelním a postranních zrcadlech je v mělkém reliéfu vyveden symbol Božího oka vyzařujícího paprsky, plocha v zadní části je hladká. Mezi těmito půlkruhy jsou v rozích vsazeny akroteriony. V nástavci je ukotven litinový, bohatě vykrajovaný kříž s Ukřižovaným Kristem. Ramena kříže zdobí stylizované lilie, v místě křížení vyzařují paprsky. V horní části je páska nesoucí nápis INRI. Na stejném místě je v soupisu drobných památek z roku 1835 jmenován dřevěný kříž.[1]

Soubor soch v areálu kostela Nanebevzetí Panny Marie

Nachází se v jihovýchodní části intravilánu obce, na ploše severně od kostela. Jedná se o osm pískovcových soch pozdně barokního tvarosloví. Jejich původní umístění není v současné době zřejmé. Je možné, že se jedná o přenesenou figurální výzdobu průčelí kostela, případně kamenného zábradlí poprsnice před jeho vstupem. Na současném místě je soubor zaznamenán v popisu inventáře kostela z roku 1835.

Socha sv. Dominika/Vincence Ferrarského

Památka je orientována pohledově k východu, směrem k zámku. Sestává ze zděného podstavce a sochy ze středně zrnného pískovce. Dřík podstavce je čtvercového obrysu, ve spodní části je opatřen vysokým soklem. Plochy dříku jsou zdobeny zrcadlem s projmutými rohy, vytaženým do omítky. Dřík soklu je vyzděn z dutých cihel s drážkami a vrcholí bohatě odstupněnou římsovou hlavicí. Ta je na vrcholu kryta pálenými taškami bobrovkami. Postava světce stojí v téměř neznatelném, spíše strnulém kontrapostu na jednoduchém hranolovém mezistupni. Jeho levá paže je zdvižena na úroveň ramen, její ruka téměř chybí. Patrně původně držela lilii, která jakožto symbol čistoty patřila k jeho atributům. Pravá paže směřuje dolů, do výše pasu. Její ruka je také značně poškozena. Zjevně však svírala knihu evangelia, druhý nejčastější atribut, s nímž bývá světec zobrazován, který poukazuje na jeho kazatelskou činnost. Postava je oděna v řádové roucho – tuniku a škapulíř s kapucí. Jeho tvář je bezvousá, vyjadřuje klid. Vlasy jsou upravené po řeholním způsobu do tonzury. Socha je na témže místě zaznamenána roku 1835 a 1884. Patrně tvořila spolu s dalšími sochami výzdobu u vstupu do kostela.[2]

Socha sv. Víta

Je situována v souboru soch rozmístěných v jihovýchodní části intravilánu obce, na ploše severně od kostela. Socha je orientována pohledově k jihovýchodu, směrem k cestě od zámku. Sestává ze zděného podstavce a sochy ze středně zrnného pískovce. Dřík podstavce je čtvercového obrysu. Ve spodní části je opatřen vysokým soklem. Plochy dříku jsou zdobeny zrcadlem s projmutými rohy, vytaženým do omítky. Dřík soklu je vyzděn z dutých cihel s drážkami a vrcholí bohatě odstupněnou římsovou hlavicí. Ta je na vrcholu kryta pálenými taškami bobrovkami. Svatý Vít je zobrazen v mírném kontrapostu, stojící na nízkém kvádrovém stupni. Pravá paže je zdvižena do výše pasu a drží atribut, knihu, na které stojí kohout. Druhá paže je svěšena podél těla a třímá nezřetelný předmět. Je možné, že jde o fragment palmové ratolesti, patřící k atributům mučedníka. Světec je oděn v bohatě zdobené suknici a tunice překryté nařaseným dlouhým pláštěm. Obut je v páskových sandálech s vázáním na lýtku. Jeho tvář je mladá, bezvousá. Hlavu má natočenou k pravému rameni, na hlavě má knížecí čapku, vlasy jsou delší a splývají na ramena. Socha je v místě popsána již roku 1884, patrně patřila spolu se svatým Václavem k souboru zemských patronů, situovaném u vstupu do kostela.

Socha sv. Václava

Je prezentována v souboru soch rozmístěných v jihovýchodní části intravilánu obce, na ploše severně od kostela. Pohledově je orientována k severovýchodu, ke vstupu do zámku. Památka se skládá ze zděného podstavce a sochy ze středně zrnného pískovce. Dřík podstavce je čtvercového obrysu. Ve spodní části je opatřen vysokým soklem. Plochy dříku jsou zdobeny zrcadlem s projmutými rohy, vytaženým do omítky. Dřík soklu je vyzděn z dutých cihel s drážkami a vrcholí bohatě odstupněnou římsovou hlavicí. Ta je na vrcholu kryta pálenými taškami bobrovkami. Svatý Václav je zobrazen v dynamickém kontrapostu, stojící na nízkém kvádrovém stupni. Pravou ruku má zdviženou nad ramena a svíral v ní kopí, o které se mírně opíral. Samotné kopí se nedochovalo. Levou rukou přidržuje podlouhlý rokajový štít, opřený o levou nohu. Uprostřed kartuše je v mělkém rámu vyvedena svatováclavská orlice. Oděn je do barokní plátové zbroje překryté pláštěm splývajícím na zem a do krátké almuce. Obut je do vysokých plátových bot. Jeho tvář zobrazuje muže ve středních letech, s krátkým plnovousem a delšími vlasy. Na hlavě stočené k levému rameni má posazenu knížecí čapku. Socha je na tomto místě zmiňována v letech 1835 a 1884. Patrně patřila spolu se sochou sv. Víta k souboru zemských patronů, který byl situován u vstupu do kostela. Dle soupisu z roku 1835 obsahoval soubor i sochu sv. Vojtěcha, která však in situ není dochována.

Socha sv. Floriána

Je součástí souboru soch rozmístěných v jihovýchodní části intravilánu obce, na ploše severně od kostela. Je pohledově orientována k severu, směrem k obci. Skládá se ze zděného podstavce a postavy ze středně zrnného pískovce. Dřík podstavce je čtvercového obrysu. Ve spodní části je opatřen vysokým soklem. Plochy dříku jsou zdobeny zrcadlem s projmutými rohy, vytaženým do omítky. Dřík soklu je vyzděn z dutých cihel s drážkami a vrcholí bohatě odstupněnou římsovou hlavicí. Ta je na vrcholu kryta pálenými taškami bobrovkami. Postava svatého Floriána je zobrazena ve strnulém postoji, stojíc na nízkém komolém jehlanu. Pravou paži má svěšenou podél těla. V ruce drží vědro, z něhož vylévá vodu, kterou hasí hořící dům umístěný u světcovy pravé nohy. Jeho levá paže je zdvižena nad ramena, ruka chybí. Patrně třímala žerď s praporcem. Postava je oděna v suknici s řaseným okrajem a splývajícími pásky a v kyrysu. Ramena jsou kryta pláštěm splývajícím na zem a částečně přehozeným přes pravou paži. Na nohou má střevíce. Hlava není dochována. Socha je zaznamenána na témže místě roku 1835 a 1884. Patrně tvořila spolu s dalšími výzdobu u vstupu do kostela[3].

Socha sv. Antonína Paduánského

Nachází se v souboru soch rozmístěných v jihovýchodní části intravilánu obce, na ploše severně od kostela. Socha je pohledově orientována k severu, směrem k obci. Památka se skládá ze zděného podstavce a sochy z jemnozrnného pískovce. Dřík podstavce má čtvercový obrys. Ve spodní části je opatřen vysokým soklem. Plochy dříku jsou zdobeny zrcadlem s projmutými rohy, vytaženým do omítky. Dřík vrcholí bohatě odstupněnou římsovou hlavicí. Hlavice je kryta pálenými taškami bobrovkami. Postava světce je zobrazena v mírném kontrapostu, stojíc na nízkém kvádrovém stupni. V obou rukou drží Jezulátko, které má pravou ruku svěšenou dolů, zatímco levou ukazuje v gestu adorace směrem ke světcově tváři. Svatý Antonín je oděn v řeholní roucho s kapucí, opásané cingulem, na němž je pověšen růženec. Hlava je nakloněna mírně k pravému rameni a směrem dolů k Jezulátku. Vlasy jsou upravené po řeholním způsobu do tonzury. Nos sochy světce je uražen. Socha je na témže místě zaznamenána roku 1835 a 1884. Patrně tvořila spolu s dalšími výzdobu u vstupu do kostela.[4]

Socha sv. Máří Magdaleny/Panny Marie

Spolu se sochou svaté Alžběty/Anny je umístěna na vrcholu přístupového schodiště, vedoucího ke kostelu směrem od severu. Socha je pohledově orientována k severu, směrem ke středu obce. Skládá se ze zděného podstavce a postavy ze středně zrnného pískovce. Dřík podstavce je čtvercového obrysu. Vyzděn je z pálených cihel, ve spodní části opatřen vysokým soklem. Plochy dříku jsou zdobeny zrcadlem s projmutými rohy, vytaženým do omítky. Dřík vrcholí bohatě odstupněnou římsovou hlavicí. Hlavice je ze středně zrnného pískovce. Postava je zobrazena v dynamickém postoji, s tělem natočeným pravým bokem směrem k divákovi. Pravou rukou ukazuje směrem ke svému srdci. V levé ruce svírá obdélný předmět, patrně knihu nebo schránku na léčivou mast. Je oděna v dlouhé splývavé roucho stažené v pase páskou. Její tvář je mladá, vyjadřující spíše klid. Hlava se staženými vlasy je nakloněná k pravému rameni. Nos sochy je uražen. Je patrně zaznamenána v soupisu z roku 1835[5] jako Marie, její přesné určení je však problematické. Roku 1990 byla restaurována akademickým restaurátorem Janem Staňkem.

Socha sv. Alžběty/Anny

Spolu s postavou svaté Máří Magdaleny/Marie je umístěna na vrcholu přístupového schodiště, vedoucího ke kostelu směrem od severu. Socha je pohledově orientována k severu, směrem k obci. Skládá se ze zděného podstavce a postavy ze středně zrnného pískovce. Dřík podstavce je čtvercového obrysu. Je vyzděn z pískovcových kvádrů a pálených cihel. Ve spodní části je opatřen vysokým soklem. Sokl vrcholí bohatě odstupněnou římsovou hlavicí. Hlavice je ze středně zrnného pískovce. Postava je zobrazena v dynamickém kontrapostu připomínajícím chůzi. Stojí na nízkém kvádrovitém stupni. Její pravá paže je zdvižena na úroveň pasu. Zda ruka držela nějaký předmět, není jasné. Levá ruka, přes kterou je přehozena část roucha, směřuje směrem dolů a k bedrům. Světice je oděna v dlouhém, bohatě nařaseném řeholním rouchu s kapucí. Hlava je natočena tváří nad levé rameno, odvrací se směrem od diváka. Socha je patrně zaznamenána v soupisu z roku 1835 jako sv. Anna,[6] identifikace je však vzhledem k nedostatku atributů poměrně problematická.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Nachází se v souboru soch rozmístěných v jihovýchodní části intravilánu obce, na ploše severně od kostela. Socha je pohledově orientována k severozápadu. Památka se skládá ze zděného podstavce a sochy ze středně zrnného pískovce. Dřík podstavce je čtvercového obrysu. Ve spodní části je opatřen nízkým soklem. Plochy dříku jsou zdobeny zrcadlem s projmutými rohy, vytaženým do omítky. Dřík je vyzděn z pálených cihel a vrcholí římsovou hlavicí se zubořezem pod římsou. Hlavice je patrně ze středně zrnného pískovce. Postava světce stojící na hranolovém stupni je zobrazena ve strnulém postoji. V pravé ruce drží vyznavačský kříž, zatímco v levé stylizovanou palmovou ratolest, symbol mučednické smrti. Je oděna v klerice a almuci překryté rochetou, svázanou páskou se střapci. Z krku volně splývá manipul se zobrazenými maltézskými kříži ve spodní části. Na hlavě má biret. Tvář s pootevřenými ústy vyjadřuje pohnutí. Má velmi krátký plnovous a delší vlasy splývající na ramena. Socha je na témže místě zaznamenána v soupisech z let 1835 a 1884.[7] Roku 1990 byla restaurována akademickým restaurátorem Janem Staňkem.

Epitaf rodu Swéerts-Sporck

Epitaf z červeného žíhaného mramoru patřící rodu Swéerts – Sporcků je v současné době druhotně umístněný do severní části hřbitovní zdi v Konojedech. Hřbitov se nachází v severozápadní části extravilánu obce, severně od komunikace vedoucí do Kravař.

Studánka u č. p. 44

Upravené prameniště nacházející se při někdejší komunikaci z Konojed do Bílého Kostelce. Je situováno naproti areálu usedlosti č. p. 44.

Konojedy - Obytné domy

Dům č. p. 7

Patrový zděný venkovský dům č. p. 7 z roku 1831 nese klasicistní prvky. Jeho oblá nároží jsou zvýrazněna bosovanými pilastry, vstup do objektu je výtvarně pojat a doplněn cechovními znaky pekařů na ostění vstupu a zvýrazněném klenáku. Jižně od usedlosti se nachází zděná hospodářská budova. Objekt je od roku 1958 kulturní památkou, registrovanou v ÚSKP pod č. 43032/5-2091, a dokládá spolu s významným postavením mistra cechu také výrazové uplatnění městské architektury ve venkovském prostředí.

Dům č. p. 8

Patrový venkovský dům č. p. 8 má přízemí zděné a patro roubené. Ke střednímu dílu na západě je přiložen mělký rizalit, na kterém je v patře situována dřevěná pavlač. Objekt se sedlovou střechou a polovalbou na severu má jižní štít dekorativně pojednán skládanou břidlicí a eternitovými šablonami o dvou odstínech. Severozápadně od objektu stojí torzo patrové zděné stavby. Obytný dům je zakreslen na indikační skice stabilního katastru z roku 1843.

Dům č. p. 11

Patrový poloroubený obytný dům č. p. 11 pochází z konce 18. století a jeho mladší zděný zadní díl z roku 1867. Objekt má bohatě dekorované dřevěné prvky na tříetážovém štítu, podstávce a pavlači. Objekt je památkově chráněn od roku 1958 pod číslem ÚSKP 42517/5-2093.

Dům č. p. 27

Patrový venkovský dům č. p. 27 má přízemí zděné a patro roubené s vtaženou dřevěnou pavlačí. Zadní díl domu je bedněný, stejně tak jsou bedněné i oba jeho štíty, do kterých se opírá sedlová střecha. V komoře nad světnicí jsou ve středových osách umístěny dva větrací průduchy.

Dům č. p. 31

Patrový venkovský dům č. p. 31 má částečně roubený přední díl patra, zbylá část domu je zděná a omítnutá bílou hladkou omítkou. Objekt má sedlovou střechu s asymetricky nasazeným štítem. Dolní část jihovýchodního štítu je svisle bedněná s markýrovanou podstřešní komorou. Horní část je šikmo bedněná s profilovanými lištami na křídlech a lištou ve středové ose štítu. Objekt je zaznamenán na indikační skice stabilního katastru z roku 1843.

Dům č. p. 33

Patrový venkovský dům č. p. 33 má přední díl se světnicí částečně roubený. Spodní část obvodových zdí roubené světnice byla druhotně vyzděna. Výminek a střední díl domu jsou zděné a zadní díl domu je bedněný. Patro vynáší podstávka s profilovanými sloupky, pásky a ližinami. Směrem do komunikace se obrací pavlač s bohatě vyřezávanými kuželkovými sloupy. Sedlová střecha je protažena nad zápraží. Objekt je zaznamenán na indikační skice stabilního katastru z roku 1843.

Dům č. p. 48

Patrový venkovský dům č. p. 48 se samostatně stojící stodolou pochází z doby kolem roku 1825. Obytný dům s tříetážovým bedněným štítem má roubenou světnici se zděným výminkem ve druhém traktu a se zděným zadním a středním dílem. Zděné patro vynáší nad roubenou částí bohatě profilovaná podstávka. Pohledová průčelí nesou klasicistní prvky městské architektury, jako například dřevěné nástavce okenních otvorů světnice. Profilovaná podstávka, zdobný štít a šambrány oken výrazově odpovídají pozdnímu baroku a zděná stodola první polovině 19. století. Areál je památkově chráněn a je pod č. 42978/5-4569 registrován v ÚSKP.

Dům č. p. 51

Patrový venkovský dům č. p. 51 má přední díl roubený, patro vynáší podstávka. Sloupky podstávky jsou okosené. Střední a zadní díl domu jsou vyzděny z kamene a cihel a jsou omítané hladkou bílou omítkou. Roubení předního dílu domu je deštěno prkny. Štít orientovaný do ulice je bedněný. Jižně od objektu stojí zděná stodola, jejíž východní část je ubourána. Usedlost je zakreslená na indikační skice stabilního katastru z roku 1843.

Dům č. p. 58

Venkovský poloroubený dům č. p. 58 má na nádvorním průčelí situovanou pavlač z první poloviny 19. století. Objekt byl přestavěn na počátku 20. století, kdy bylo roubené přízemí částečně vyzděno, vyjma předního dílu se světnicí, kde je dochovaná podstávka. Obytný dům má sedlovou střechu s asymetricky nasazeným bedněným štítem. Objekt je zakreslen na indikační skice stabilního katastru z roku 1843 a od roku 1958 je prohlášen za kulturní památku, registrovanou v ÚSKP pod č. 43414/5-4573.

Dům č. p. 67

Patrový venkovský dům č. p. 67 má zděné přízemí a zadní díl domu. Část středního dílu a přední díl domu jsou v patře roubené. Na nádvorní straně je situována pavlač. Objekt se sedlovou střechou má asymetricky nasazený bedněný štít, v horní etáži vstřícně bedněný směrem ke středové profilované vertikální liště. Etáž je vymezena profilovanou dřevěnou římsou. Jihozápadně od obytného domu je situovaná patrová stodola. Obytný dům z první poloviny 19. století je zakreslen na indikační skice stabilního katastru z roku 1843 a památkově chráněn od roku 1958.

Dům č. p. 68

Zděný patrový dům č. p. 68 se sedlovou střechou má bedněný štít. Spodní etáž štítu markýruje roubení a horní etáž je svisle bedněná. Fasáda objektu je pojednaná šedou hladkou omítkou, okolo okenních otvorů jsou bílé šambrány. V pravé části východního průčelí je situován vjezd se segmentovým záklenkem a dvoukřídlými vraty.

Dům č. p. 73

Poloroubený patrový dům č. p. 73 s podstávkou má zděné přízemí s bílou hladkou omítkou. Střední a přední díl domu jsou v patře roubené. Světnici v přízemí předního dílu domu obkračuje podstávka, roubení bylo nahrazeno zděnou konstrukcí. Vpravo od světnice je mladší hospodářská přístavba. Zadní díl domu slouží jako stodola. Střední díl má na nádvorním průčelí přízemní zděný rizalit, který vynáší dřevěnou pavlač. Objekt má sedlovou střechu s asymetricky nasazeným čelním bedněným štítem. Je zaznamenán na indikační skice stabilního katastru z roku 1843, ale zákres domu neodpovídá jeho stávajícímu obrysu.

Dům č. p. 79

Roubený patrový dům č. p. 79 s profilovanou podstávkou a pavlačí má zadní díl domu zděný. Na východě objektu u světnice se nachází dřevěná přístavba s pultovou střechou, která volně navazuje na sedlovou střechu obytného domu. Dům pochází z první poloviny 19. století, je zakreslený na indikační skice stabilního katastru z roku 1843 a od roku 1958 je památkově chráněn. Památka je registrovaná v ÚSKP pod č. 43646/5-4570.

Dům č. p. 82

Poloroubený patrový dům č. p. 82 má přední díl roubený, obkročený profilovanou podstávkou, která vynáší roubené patro. Okolí okenních otvorů v roubené části má bohatě profilované bedněné šambrány s rozeklanými a trojúhelnými frontony s vázami. Zděná mladší část má okenní otvory zvýrazněné okosenými šambránami. Bednění asymetricky nasazeného jihovýchodního štítu markýruje podstřešní štítovou komoru. Svým klasicistním výrazem se roubená část hlásí nejpozději do počátku 19. století, zděná část byla postavena kolem poloviny 19. století. Objekt je zakreslen na indikační skice stabilního katastru z roku 1843 a jedná se o kulturní památku, registrovanou v ÚSKP pod č. 42706/5-4571.

Dům č. p. 92

Poloroubený patrový venkovský dům č. p. 92 má zděné přízemí a zadní díl domu. Střední a přední díl domu jsou v patře roubené s horizontálním deštěním. Ve dvorním průčelí je situovaná profilovaná pavlač. Jižní štít je bedněný. Dům č. p. 92 je zakreslen na indikační skice stabilního katastru z roku 1843.

Dům č. p. 99

Patrové selské stavení č. p. 99 má roubené přízemí, hrázděné patro vynáší bohatě profilovaná podstávka. Na jihozápadě vedle světnice je situovaný mladší zděný výminek. Obytný dům má sedlovou střechu s bedněnými štíty. Roubená a hrázděná část je patrně z počátku 19. století, výminek z první poloviny 19. století. Objekt je od roku 1958 prohlášen za kulturní památku, registrovanou v ÚSKP pod č. 42656/5-4574.

Objekt č. p. 101

Patrový zděný objekt č. p. 101 má půdorysný obrys obdélný s vystupujícím rizalitem u severního nároží. Mělký rizalit je situován na jihozápadě. Na jihovýchodním průčelí navazuje přízemní zděná část s pultovou střechou. Samotný objekt má valbovou střechu a mohutný rizalit na severu má střechu sedlovou. Fasáda přízemí je pojednaná hladkou starorůžovou omítkou a v patře je omítka hrubá okrové barvy. V přízemí jsou druhotně zazděné mohutné obdélné otvory s půlkruhovými záklenky. V patře jsou situována sdružená půlkruhová okna. Průčelí člení bílá jednoduchá mezipatrová římsa a profilovaná korunní římsa.

Objekt č. p. 109

Zděný patrový objekt č. p. 109 s historizující fasádou sloužil jako hostinec. Stavba stojí na místě staršího objektu, který je zakreslen na indikační skice stabilního katastru z roku 1843. Objekt č. p. 109 má valbovou střechu s pásovými vikýři. V uličním průčelí je situován středový rizalit s trojúhelným štítem. Průčelí je členěné mezipatrovou římsou a korunní profilovanou římsou.

Konojedy - Hospodářské stavby a areály

Hospodářský dvůr - Mayerhof

Archeologizované budovy hospodářského areálu, stojícího necelý kilometr jihozápadně od Konojed. V současné době se jedná o torzální architekturu objektů bývalého panského zemědělského dvora, dochovanou v podobě reliktů staveb, klenby sklepa a obvodových zdí. Dle značné velikosti areálu (8200 m²) a jeho zajímavé poloze uprostřed dominikálních polností na křižovatce patrně dříve hojně využívaných cest lze usuzovat, že v době svého fungování hrál na panství velmi významnou roli. Jako funkční je zmiňován v popisu panství z roku 1884.[8] I přes současný stav je velmi cenným pramenem pro studium architektury hospodářských budov a také významnou součástí paměti krajiny. Z těchto důvodů je tedy jistě vhodné, aby byl jeho areál opatřen plošnou ochranou a nedocházelo tak k jeho svévolné devastaci.

Vodní mlýn - Raymühle

Areál zaniklého vodního mlýna, ležící v jihozápadní části extravilánu 1,3 km od obce na toku Úštěckého potoka. Na indikačních skicách stabilního katastru lze identifikovat usedlost se třemi spalnými budovami. Jejich hlavní průčelí jsou orientována k příjezdové cestě od severu. Stavba umístěná nejjižněji se nachází nad vodním tokem a vede k ní náhon. Ve východní části vymezené parcely jsou další dvě budovy, spalná a nespalná. Tyto stavby jsou natočené okapovými průčelími k severozápadu a jihovýchodu. V současné době jsou dochovány v reliktech obvodových zdí, části náhonu, lednice, odpadního kanálu, klenutého mostku a studny. Areál je zajímavým pramenem pro studium vodních děl a hospodářských staveb.

Prachový mlýn – Pulvermühle

Archeologizované budovy areálu bývalého mlýna na střelný prach, nacházející se na toku Úštěckého potoka. V literatuře je uvedeno, že mlýn začal vznikat roku 1730 z popudu hraběte Šporka.[9] Na indikační skice stabilního katastru je tento areál zobrazen jako dvůr s dvěma spalnými budovami. Tento typ provozu se začíná objevovat v Evropě v polovině 15. století.[10] Sloužil k rozmělnění a smíšení složek střelného prachu a dosažení požadované hrubosti. Nejprve se používalo drcení ve stoupách, později mletí za pomoci kamenů či válců z tvrdého dřeva.[11] Ingredience se za vlhka mísily a poté se směs dále rozmělňovala na hrubost požadovanou pro různé druhy využití. Mlýn obvykle sestával ze samostatně stojící budovy u vodního toku, ve které byl samotný provoz. Dále sušárny prachu, skladů a obytných staveb.[12] Všechny byly od sebe postaveny z bezpečnostních důvodů ve značných rozestupech. Severní stavba je vstupním průčelím orientována na jih. Na jižním průčelí se na středové ose nacházel rizalit čtvercového obrysu. Druhá budova se nachází jižněji, je výrazně menší, zhruba čtvercového obrysu. V západní části se nachází vodní plocha sloužící patrně jako regulační a sběrná nádrž na náhonu mlýna. V současné době je mlýn zachován v reliktech obvodových zdí některých budov, regulaci potoka, rybníka a náhonů. Je velice cenným dokladem o hospodářské a vojensko-podnikatelské činnosti na panství.

Zámecký pivovar

V současné době jsou dochovány ležácké sklepy v terase kostela, které využily starší renesanční sklepy zbořeného zámku, dále humno, které využilo bývalou barokní sýpku proti klášteru, věžový sušící hvozd a torzo spilky. Historie pivovaru se píše od roku 1749, kdy byl patrně v majetku kláštera. Po zrušení kláštera přechází do vlastnictví hrabat Swéerts-Sporcků a dalších vlastníků panství, rodiny Mayerů a Delhaesů, kteří jej provozují do roku 1913, kdy byl pivovar uzavřen. Je cenným dokladem podnikatelské činnosti na konojedském panství a bylo by přínosné, aby požíval památkové ochrany.

Lom na kámen

Severně od zámku na úpatí kopce zvaného Dubí hora se nachází nevelký areál bývalého lomu na kámen. Jeho rozloha je cca 1700 m2. Z jakých důvodů a v jakém období zde těžba začala, není zcela zřejmé. Jisté je, že dle indikační skici stabilního katastru se nachází na území někdejšího dominikálního majetku, a to na místě terasovitých úprav, zjevně sadů. Z geologického hlediska se jedná o ztuhlý lávový proud tefritu, který díky svému jedinečnému charakteru získal roku 1966 status národní přírodní památky.

Stodola u č. p. 8

Stodola náležící k objektu č. p. 8. Ve střešní krajině má pásové vikýře, užívané pro sušení chmele v podstřeší objektu. Je cenným dokladem domácího zpracování chmele v menších usedlostech.

Stodola u č. p. 67

Stodola se sušárnou chmele náležící k usedlosti č. p. 67. Je cenným dokladem historie chmelařství v obci.

Konojedy - Zámecký park a sady

Areál bývalého zámeckého parku. V současné době je z původní podoby poměrně dobře dochována kamenná ohradní zeď a několik solitérních dřevin. Většina plochy zahrady je dnes pokryta náletovými dřevinami, především duby, buky, habry. Jihozápadní část je dnes využívána jako orná půda, v severní byly donedávna přístřešky pro armádní vozový park. Jistou představu o jeho charakteru je možné si udělat dle dobových rytin a mapových děl. Na rytině datované rokem 1770 je patrné, že severozápadní a jižní část byla věnována vzrostlým dřevinám, zatímco střední část s rybníky tvořila průhled k zámku. Na severovýchodu areálu je také dobře viditelné terasovité návrší kruhového obrysu a také symetrické zahradní úpravy na nádvoří zámku. Dodnes jsou dobře patrné terénní úpravy v podobě terasovitého uspořádání zahrady a umělého návrší v severní části areálu. Terasy dále pokračují severně v místech, kde se patrně nacházely rozsáhlé sady a štěpnice. Funkce umělého terasovitého kopce není zřejmá. Je možné, že sloužil k pěstování morušovníku, o nějž jevil hrabě Jan Kristián Swéerts–Sporck nevšední zájem a jehož semena si přivezl ze svých kavalírských cest.[13] Nejlépe dochovaným solitérem uvnitř areálu je v současné době 28 metrů vysoká lípa malolistá, která je chráněna jako přírodní památka. Její okolí nese stopy zahradních úprav v podobě fragmentálně dochovaných zídek a terénních nerovností. Na středové ose parku vymezeného ohradní zdí se nacházejí dva rybníky obdélného obrysu. Patrně jsou také dokladem původně velkorysé parkové úpravy, která je dnes již téměř neznatelná.

K parku patří i pozdně barokní zděný dům zahradníka, nacházející se u jihozápadní části ohradní zdi na jižním okraji intravilánu obce. Objekt stojí samostatně a jeho západní průčelí je vztyčené z ohradní zdi zahrady. Dům má valbovou střechu nově krytou pálenou taškou bobrovkou. Na západní straně střechy je situovaný komín a dvě volská oka, na východní straně střechy je mohutný vikýř s pěti dvoukřídlými okny. Fasáda objektu není omítaná, bíle omítané jsou špalety oken a korunní římsa, která je doplněná o okrový horní lem.

Konojedy - Shrnutí

Průzkum byl proveden plošnou rekognoskací katastrálního území o rozloze 0,53 km2 v katastru obce Konojedy a částečně v katastru obce Dubičná. Celkem bylo identifikováno 67 zájmových objektů, z toho 1 sídlo vrchnosti, 42 obytných domů, 6 hospodářských objektů, 4 technické objekty a 12 drobných památek. Tyto objekty byly hodnoceny ve dvou třídách. Z hlediska památkového potenciálu to byly objekty památkové chráněné, objekty památkového zájmu a objekty s ojediněle dochovanými historickými konstrukcemi. Dle funkčního členění je lidová architektura ponejvíce zastoupena obytnými venkovskými domy a v menší míře hospodářskými stavbami. Z technických staveb byly identifikovány mlýny, vodní díla a stavby související se sušením chmele. Ve velké míře jsou zastoupeny také drobné památky. Zkoumané hmotné terénní prameny zaznamenávají urbanistický vývoj lokality od středověku po současnost, hlavní těžiště historického stavebního fondu se opírá o objekty z 19. století, výraznou část tvoří stavby a jejich relikty z období baroka, výjimečně také z období renesance.

Zahořany - drobné památky

Boží muka u cesty ke kostelu

Zděná výklenková boží muka na bývalé komunikaci mezi Zahořany a kostelem Nejsvětější Trojice. Památka je vyzděna z kamene s převahou zlomků pálených cihel. Je čtyřboká, skládá se ze soklu a kaplice s čtyřmi výklenky, orientovanými ke světovým stranám. Sokl je zdoben vystouplými zrcadly z plastického štuku. Mezi soklem a kaplicí se nachází štuková římsa, ukončená štukovou valbovou stříškou, v minulosti patrně krytou pálenými taškami. Pod stříškou je jednoduše profilovaná korunní římsa. Umístění božích muk patrně souvisí s křížením zaniklé komunikace, vedoucí z dominikánského dvora ve Velkém Újezdě k areálu kostela, a cesty směřující na Encovany. Boží muka jsou zapsanou kulturní památkou pod číslem ÚSKP 43556/5-2464. V roce 2017 bylo zhotoveno OPD jako podklad pro jejich plánovanou renovaci.

Výklenková kaple na návsi

Pozdně barokní výklenková kaple, nacházející se v jihovýchodní části návsi. Kaple je zděná z kamene a cihel. Její půdorys je obdélný s polygonálním závěrem v jižní části. Zdvihá se na štukovém soklu. Kaplice je od dříku oddělena štukovou římsou. Výklenek byl zhotoven pro vyobrazení Krista Trpitele.[14] Po obou stranách výklenku je po jednom štukovém pilastru s hladkým dříkem, ukončeným korintskou hlavicí. Kaple je ukončena štukovou profilovanou římsou. Na její vrcholnici je kamenná barokní piniová šiška. Před renovací byla kaple kryta pálenou taškou bobrovkou, v současné době ocelovým plechem. Kaple je kulturní památkou. V roce 2008 byla provedena renovace kaple a jejího okolí.

Kaple při komunikaci do Sedlce

Výklenková kaple nacházející se u někdejšího rozcestí komunikací na Sedlec a Encovany. Je zděná z lomového kamene a maloformátových pálených cihel. Kaple je orientována směrem k jihu, má obdélný obrys. Dřík kaple se zdvihá na vysokém soklu. Na středové ose je výklenek vertikálně obdélného tvaru jednou ustoupený směrem dovnitř a ukončený záklenkem. Je orámován štukovou šambránou. Výklenek dělí štuková páska na dvě zrcadla. Dřík kaple je ukončen jednoduchou korunní římsou. Kaple je zastřešena sedlovou stříškou, krytou pálenou taškou bobrovkou. Velmi cenným nálezem, který patrně dokládá přítomnost starších božích muk na témže místě, je objev kamenného prvku zazděného do spodní části severovýchodního nároží stávající výklenkové kaple. Jedná se o obdélnou kaplici či dřík s fragmentálně dochovaným reliéfem Ukřižovaného Krista. Kaple je zapsána jako kulturní památka pod číslem ÚSKP 42488/5-2467 a je naplánována její celková renovace.

Kaple u cesty do Encovan

Vrcholně barokní výklenková kaple situovaná v jižní části obce, při komunikaci mezi Zahořany a Encovany. Kaple je zděná, ze smíšeného zdiva s převahou pálených cihel. Je obdélného obrysu, pohledově orientována směrem k severu. Zdvihá se na vysokém soklu odstupňovanou profilovanou římsou. Na středové ose je výklenek vertikálně obdélného tvaru ukončený záklenkem. Dřík kaple je bohatě odstupněnou štukovou římsou vertikálně rozdělen na dvě etáže. Vrcholí jednoduchou korunní římsou s trojúhelným tympanonem. Kaple je zastřešena sedlovou stříškou krytou pálenými taškami bobrovkami. Je pravděpodobné, že kaple tvořila zastavení křížové cesty vedoucí podél komunikace mezi Encovany a Zahořany. Kaplička prošla roku 2008 celkovou renovací.

Kaple u cesty ze Zahořan do Encovan

Výklenková kaple situovaná při komunikaci mezi Zahořany a Encovany. Kaple je zděná z pálených cihel a má obdélný obrys. Je pohledově orientována směrem k jihu. Zdvihá se na vysokém soklu. Na středové ose je výklenek vertikálně obdélného tvaru ukončený segmentovým záklenkem, orámovaným štukovou šambránou. Dřík kaple je ukončen jednoduchou korunní římsou. Kaple je zastřešena sedlovou stříškou, krytou pálenou taškou bobrovkou. Na jejím hřebeni se nachází ocelový kovaný křížek s roztepanými konci ramen. Je pravděpodobné, že kaple byla jedním ze zastavení křížové cesty vedoucí podél komunikace z Encovan do Zahořan.

Socha sv. Donáta

Barokní socha sv. Donáta při komunikaci mezi Zahořany a Velkým Újezdem. Památka se skládá z podstavce položeného na fundamentu a samotné sochy sv. Donáta v mírně nadživotní velikosti. Socha je pohledově orientována směrem k severu. Materiálem je středně zrnný pískovec okrové barvy. Fundament má obdélný obrys s projmutými rohy. Dřík, který se z něj zdvihá, má také obdélný obrys s projmutými rohy. Ve spodní části je po obou stranách zdoben volutou, nad kterou je umístěn věnec květů. Na severní, pohledové části dříku se nachází kartuše s fragmentálně dochovaným dedikačním nápisem. Ukončen je masivní, bohatě profilovanou římsou vzedmutou na střední pohledové ose. Samotná postava stojí na krátkém odstupňovaném piedestalu zužujícím se směrem vzhůru. Sv. Donát je zde vyobrazen jako štíhlý muž s dlouhými vlasy a plnovousem, stojící v dynamickém kontrapostu na stylizovaných oblacích. Je oděn v lehkém barokním kyrysu se suknicí a obut ve vysokých botách. Levou rukou si přidržuje bohatě rozevlátý plášť, zatímco pravá je mírně napřažena se sevřenou pěstí. Je pravděpodobné, že v ní postava svírala blesk, který patří k atributům světce. Socha pochází z roku 1748 a její umístění patrně souvisí s komunikací vedoucí ze Zahořan do hospodářského dvora dominikánů ve Velkém Újezdě. Socha je zapsána jako kulturní památka pod č. ÚSKP 43388/5-2460.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého se nachází severně od mostu přes Luční potok. Je pohledově orientována směrem k východu. Sestává z podstavce čtvercového obrysu, na kterém je umístěna samotná postava světce v životní velikosti. Materiálem je jemnozrnný pískovec až prachovec okrové barvy. Plocha fundamentu je zdobena rytými horizontálně orientovanými zrcadly s projmutými rohy. V horní části ustupuje k dříku. Plocha dříku je na všech čtyřech stranách zdobena zrcadlem s projmutými rohy, které je ohraničené rytou linkou. Zrcadla v severní a jižní části obsahují každé bohatý květinový feston. Ve východním zrcadle je rytý dedikační nápis, nad kterým se nachází v nízkém reliéfu vytesaný alianční znak rodu Ogilvy. Plocha zrcadla západní části dříku je hladká. Dřík je ukončen třikrát odstupňovanou římsou přesahující obrys podstavce. Sv. Jan Nepomucký je zobrazen v klasické pozici v mírném kontrapostu, stojící na bohatě profilovaném piedestalu čtvercového obrysu. Je oděn v klerice, rochetě a almuci se zdobenými spodními okraji. Na hlavě má biret. V levé ruce svírá vyznavačský kříž s Kristem, zatímco levá paže směřuje směrem dolů k divákově levé straně. Zda jeho ruka držela palmovou ratolest či udílela gestem požehnání, není jisté. Dle dedikačního nápisu[15] na soklu pochází dílo z roku 1726, avšak stylizace skulptury odpovídá spíše klasicistnímu pojetí. Její umístění může být původní, je však možné, že byla mírně posunuta kvůli regulaci Lučního potoka a výstavbě nového betonového mostku. Socha je zapsána jako kulturní památka pod č. ÚSKP 42881/5-2461.

Zahořany - Obytné domy

Dům č. p. 4

Patrový obytný dům č. p. 4 byl výrazně přestavěn na přelomu 18. a 19. století. Východní část objektu je v patře roubená, západní část objektu je zděná ze střídavě vrstvených pálených a nepálených cihel. Východní štít má plášť z dekorativně skládané břidlice s datací 1902 a v jižním dvorním průčelí je umístěna vtažená dřevěná pavlač. Památkově hodnotný objekt je zaznamenaný již ve stabilním katastru z roku 1843.

Dům č. p. 8

Objekt č. p. 8 je zděný patrový dům ukončený sedlovou střechou. Má masivní opěrák jihozápadního nároží a pod současnou fasádou nese řadu stop historických konstrukcí, poukazujících na jeho značné stáří. Památkově hodnotný objekt je zaznamenaný ve stabilním katastru z roku 1843.

Dům č. p. 18

Patrový zděný venkovský dům č. p. 18 s vyloženou pavlačí má zděný asymetricky nasazený štít. Střešní valba kryje zápraží a pavlač, která odkazuje na starší roubené patro. Památkově hodnotný objekt je zaznamenaný již ve stabilním katastru z roku 1843.

Dům č. p. 19

Zděný venkovský dům č. p. 19 se starší dřevěnou vyloženou pavlačí má sedlovou střechu s asymetricky nasazeným zděným štítem. Dřevěná pavlač je reliktem staršího konstrukčního řešení patra. Zadní štít je bedněný a bednění je opatřeno tmavým nátěrem. Fasáda objektu je pojednaná tmavě okrovou hladkou omítkou s červenými nárožními lizénami a průběžnými římsami, mezipatrovou a korunní, v hlavním průčelí. Památkově hodnotný objekt je zaznamenaný již ve stabilním katastru z roku 1843.

Dům č. p. 25

Zděný patrový venkovský dům č. p. 25 má na jihu situovanou dřevěnou pavlač, která je reliktem staršího konstrukčního řešení patra. Výrazným prvkem dochovaných historických konstrukcí je asymetricky nasazený východní štít s dvěma okny, která lemuje v horní polovině páska. Tento objekt je zakreslen již na indikační skice stabilního katastru z roku 1843.

Dům č. p. 40

Patrový obytný dům č. p. 40 pochází z roku 1710. Přední díl se světnicí a patro jsou roubené. Střední díl s dolní síní a přízemí zadního dílu s chlévem jsou zděné. V roubeném díle vynáší patro podstávka s barokně profilovanými sloupky. Na jihu je umístěna vtažená pavlač s výhledem do dvora. Rizalit na severním průčelí s chlebovou pecí byl ubourán. Objekt je prohlášen za kulturní památku, registrovanou v ÚSKP pod č. 43718/5-4737.

Dům č. p. 42

Barokní zděná fara z roku 1755 má mansardovou střechu s profilovanou dřevěnou mezietážovou římsou. Do jižního průčelí vstupuje dřevěná pavlač s barokně vyřezávanými sloupky a balustrovou poprsnicí. Okenní otvory jsou doplněny v přízemí o košové mříže a v patře o mříže s ohýbanými pruty. Objekt je prohlášen za kulturní památku, registrovanou v ÚSKP pod č. 43005/5-4736.

Dům č. p. 72

Patrový venkovský dům pochází z 19. století. Přízemí je zděné a na jižní straně před něj předstupuje starší podstávka. Roubené patro má na východním průčelí dřevěnou pavlač. Výrazným dekorativním prvkem je lomenicový štít a podstávka se stlačenými oblouky v jižním průčelí. Objekt je prohlášen kulturní památkou, registrovanou v ÚSKP pod č. 43315/5-2463.

Usedlost č. p. 77

Zděný obytný dům č. p. 77 má sedlovou střechu s polovalbou. Výraznými zdobnými prvky fasády jsou mohutná profilovaná římsa a vpadlá pole v hlavním průčelí. Jihovýchodně od domu je v usedlosti situovaná stodola se sušícím polopatrem. Objekty byly v minulosti památkově chráněny.

Dům č. p. 81

Zděný patrový obytný klasicistní dům je vyzděn z cihel a opuky. Jihozápadní a severovýchodní průčelí vrcholí mohutnou profilovanou korunní římsou. Parter měl fasádu s rustikou a horní etáž oddělovala dvojice mezipatrových říms. Dnes jsou tyto prvky odsekány a celá fasáda pojednána mladší natahovanou omítkou.

Dům č. p. 83

Patrový venkovský dům č. p. 83 má zděné přízemí a roubené patro. Roubení je na jihozápadě a částečně také na jihovýchodě kryté eternitovými šablonami. Mezi výrazné prvky historických konstrukcí patří také asymetricky nasazený, břidlicí bohatě dekorovaný jihovýchodní štít a vyložená pavlač s bohatě vyřezávanými šikmými pásky.

Dům č. p. 88

Patrový venkovský dům č. p. 88 má sedlovou střechu. Přední díl domu je v patře roubený, střední a zadní díl zděný. Čelní trojúhelný bedněný štít je asymetricky nasazený. Lišty kryjící spáry mezi prkny svislého bednění jsou natřené nátěrem bílé barvy. Stejným způsobem je pojednaný i zadní štít. K zadnímu průčelí přilehá novodobá přízemní přístavba.

Dům č. p. 114

Objekt č. p. 114 je zděná patrová stavba ukončená sedlovou střechou. Západním štítem navazuje na č. p. 115. Dle dispozice a polohy se může jednat o dochovanou část někdejšího dominikálního hospodářského dvora zahořanského zámku.

Dům č. p. 115

Objekt č. p. 115 je zděná patrová stavba ukončená sedlovou střechou. Východním štítem navazuje na č. p. 114. Dle dispozice a polohy se může jednat o dochovanou část někdejšího dominikálního hospodářského dvora zahořanského zámku.

Zahořany - Hospodářské areály a objekty

Areál mlýna č. p. 12

V areálu venkovské usedlosti č. p. 12 lze nalézt mlýn, stodolu se sušárnou chmele a bývalou sýpku s chlévem v přízemí a s patrem zobytněným pro výminek. Areálu dominuje patrový hvozd sušárny a mohutné zděné schodiště bývalé sýpky. Památková hodnota usedlosti se odvíjí od torzálně dochovaného mlýnského zařízení, částečně dochované sušárny chmele a typové přestavby obilních komor v sýpce na výminek.

Dům s kovárnou č. p. 33

Přízemní zděný dům z kamene a cihel sloužil jako kovárna. Kovárna má sedlovou střechu s polovalbou nad západním štítem a je situována na jižní straně návsi. Jedná se o památkově hodnotný objekt, který dokládá dominantní postavení kovářského řemesla ve venkovském prostředí.

Hospodářský objekt u domu č. p. 34

Hospodářský objekt u domu č. p. 34. Byl patrně využíván jako stodola se špýcharem a příležitostně k dosoušení chmele. Za zmínku stojí především zajímavé štukové dekorativní prvky a druhotně užitá kování barokního tvarosloví.

Hospodářský objekt u č. p. 10

Hospodářský objekt u č. p. 10 je zděná přízemní stavba ukončená sedlovou střechou. Její dispozice a z četných přestaveb patrný složitý stavební vývoj ji činí mimořádně hodnotnou. Je možné, že v minulosti patřila spolu s dalšími objekty k dominikálnímu hospodářskému dvoru zahořanského zámku.

Stodola se sušárnou chmele u č. p. 81

Hospodářský objekt u domu č. p. 81. Dle dispozice a charakteru stavby se jedná o sušárnu chmele pocházející patrně z přelomu 19. a 20. století. Je důležitým dokladem rozmachu chmelařství v tomto období.

Zahořany - Shrnutí

Průzkum byl proveden plošnou rekognoskací katastrálního území obce o rozloze 0,41 km. Celkem bylo identifikováno 88 zájmových objektů, z toho 1 sídlo vrchnosti a 1 hypotetické sídlo vrchnosti, 56 obytných domů, 18 hospodářských objektů, 5 technických objektů a 7 drobných památek. Nalezené objekty byly hodnoceny ve dvou třídách. Na základě paměťového potenciálu byly sledovány objekty památkové chráněné, objekty památkového zájmu a objekty s ojediněle dochovanými historickými konstrukcemi. V třídění podle funkce je tradiční lidová architektura zastoupena zejména obytnými venkovskými domy, měně již hospodářskými stavbami. Z technických staveb se uplatnily mlýny, vodní díla a stavby související se sušením chmele. Výraznou skupinu tvoří také drobné památky. Dochované hmotné terénní prameny zaznamenávají urbanistický vývoj lokality od středověku po současnost. Hlavní těžiště historického stavebního fondu Zahořan se opírá o objekty z období klasicismu a počátku 19. století, výraznou část tvoří stavby a jejich relikty z období baroka, ojediněle také z období renesance.