Tajemný kopec Křemín a jeho opevnění

Ivan Fuksa

Kopec Křemín se vypíná na levém břehu řeky Labe mezi vesnicemi Křešice, Třeboutice a Zahořany a svojí výškou 244 m. n. m tvoří jednu z dominant okolí Litoměřic. Díky své poloze v jižním předhůří Českého středohoří se jedná o místo s dobrým rozhledem jak na komunikaci Litoměřice – Česká Lípa a řeku Labe s paralelně jdoucí komunikací Litoměřice – Mělník, tak na krajinu rozpínající se od Litoměřic k Roudnici nad Labem a směrem k Lounům. Jelikož se Křemín nachází necelé tři kilometry vzdušnou čarou od fortu Malá pevnost, který byl součástí pevnosti Terezín,[1] byl z kopce krásně vidět vnitřní prostor celé pevnosti. Stejně tak se z kopce dal kontrolovat provoz na Labi a na silnici Mělník – Litoměřice. Tím se z Křemínu stával strategicky důležitý bod pro obranu zdejšího prostoru. V případě obsazení kopce nepřítelem by odtud mohly být blokovány komunikace v okolí a dobře pozorován vnitřní prostor pevnosti. Naopak obránci pevnosti Terezín by z tohoto kopce dokázali blokovat pohyb nepřítele a pozorovat jeho aktivity v okolí. Proto nepřekvapí, že zde existovalo opevnění již v poslední čtvrtině 18. století v době tzv. bramborové války.[2] To znamená, že zde vyrostla pevnůstka ještě před stavbou samotné bastionové pevnosti Terezín, a více než šedesát let před výstavbou nového předmostí pevnosti Terezín.[3] Dle všech dostupných informací zdejší opevnění sloužilo až do roku 1866, kdy ho nahradil fort Křemín.[4]

Opevnění z dob bramborové války leželo v přibližném středu vrcholu kopce, mělo obdélný tvar s bastiony v každém rohu, které byly navzájem propojeny kurtinou. Valy byly zemního provedení. Uprostřed měla stát cihelná nebo kamenná budova sloužící pro ubytování posádky pevnosti.[5] Přístup umožňovala cesta vedoucí od Zahořan.[6] Jednalo se tedy o relativně jednoduchou pevnůstku. Pro umístění na kopci Křemín, který je sám o sobě velmi náročný pro výstup, bylo ovšem zdejší opevnění dostatečné. Dalo by se očekávat, že v době plánování výstavby nového předmostí pevnosti Terezín, které bylo vybudováno v roce 1850 na pravém břehu Labe,[7] bude snaha postavit nové a silné opevnění i na Křemínu, ale opak je pravdou. Ke změně došlo až při armování pevnosti v předvečer prusko-rakouské války v roce 1866, kdy byl stávající objekt odstraněn a postaven nový pevnostní objekt, fort Křemín, největší fort celého nového předmostí pevnosti Terezín.[8] Jednalo se o dělostřelecký jednovalový polopermanentní fort. Objekt měl ledvinový tvar. Ležel na západní straně kopce Křemín a zabíral jeho přibližnou třetinu. Vstup do fortu se nacházel na západní straně. Objekt byl na západní a východní straně obehnán suchým příkopem, na severní a jižní straně nebylo třeba příkop budovat, klesal zde totiž příkrý sráz, který tvořil dostatečnou překážku postupu. Východní příkop měl částečně zděnou eskarpu a kontraeskarpu. Za ním se zvedal hlavní zemní val. Na valu se nacházela postavení pro dělostřelecké zbraně a pro střelce z ručních zbraní, která byla umístěna na banketu za předprsní. Mezi jednotlivými postaveními pro děla byly budovány traverzy, které byly jak plné, tak duté. Celkem jich bylo jedenáct.

Za hlavním valem se nacházelo několik prostorů zahloubených pod úroveň terénu, které sloužily jako muniční sklady nebo jako úkryty. Fort byl v jedné třetině délky přehrazen zemním valem, orientovaným v příčné ose sever-západ, v němž byl prostup a několik krytých skladovacích prostor. Důvodem výstavby valu bylo zvýšení obrany fortu v případě proniknutí nepřítele do jeho vnitřního prostoru. Ve své podstatě se tedy jedná o retranchement. V jižnější části fortu byl postaven dřevozemní blockhaus, který byl ze dvou stran obklopen zemním valem. Objekt měl vybudovanou vlastní zděnou studnu, která se nacházela na západní straně fortu. Dále zde byla zděná odpadní stoka, která vedla od latrín a končila před západní stranou fortu. Na jihozápadní straně fortu, směrem k pevnosti Terezín, byla postavena zemní podesta pro světelnou signalizaci. V příkopu se tyčila palisáda. V prostoru fortu byla dále vybudována krytá kuchyně.

Úkolem fortu Křemín bylo uzavírat palbou prostor předpokládaného nástupu nepřítele v okolí kopce v severním, severozápadním a severovýchodním směru, dále uzavírat palbou komunikaci Mělník – Litoměřice a palbou přehrazovat koryto řeky Labe. Fort měl ovšem především chránit dominantní kótu 244 Křemín, která mohla sloužit jako pozorovatelna nepřítele, ale i při jeho obsazení také obránců pevnosti. Pro plnění těchto úkolů byl během prusko-rakouské války vystrojen šesti kanony ráže 24 liber, dvěma houfnicemi ráže 7 liber, 20 hmoždíři ráže 10 liber a šesti hmoždíři ráže 30 liber. Celkově zde tedy bylo umístěno 36 hlavní.[9] Pro spojení s jádrem pevnosti Terezín byl v prostorách fortu Křemín vystaven optický telegraf a také elektrický drátový telegraf.[10] Díky perfektnímu výhledu z tohoto kopce se lze domnívat, že fort Křemín mohl sloužit jako hlavní pozorovatelna pevnosti Terezín.

Začátek prací na fortu Křemín v roce 1866 byl stanoven na 20. května, kdy se začala budovat komunikace k budoucímu fortu.[11] Stavba zdejšího opevnění spadala pod velení nadporučíka ženistů Schmidta.[12] Po skončení prusko-rakouské války v roce 1866 byl fort armádou opuštěn, ale nedošlo k jeho destrukci, proto se zachoval až do dnešních dnů. Fort Křemín je dnes nejzachovalejší objekt nejen celého nového předmostí, ale i celé výstavby v okolí Terezína z 19. století. Objekt se dochoval prakticky v původním stavu, došlo pouze k sesednutí zeminy, která tvoří konstrukci fortu. Fort má velmi dobře zachovalé všechny valy i příkopy. Ve východním příkopu mezi fortem a uměle vyrovnaným terénem se dochovaly relikty kamenného zdiva, kterým byla vyskládána kontraeskarpa. V prostoru fortu jsou také patrná místa, kde stály dřevozemní objekty. Je zde zachován i vnitřní val. Na valech jsou dobře zachovalá postavení pro děla, stejně jako traverzy. V místech, kde stály duté traverzy, jsou patrné propadliny po destruovaných vnitřních konstrukcích. Také nájezdy pro děla jsou v některých místech zachované. Vlastní prostor fortu je pouze zarostlý náletovými křovinami, stejně jako dobře patrná plošina se záměrně zplanýrovaným terénem před fortem. Zachovala se též původní přístupová komunikace k fortu. Jediný výrazný negativní zásah do fortifikační struktury přinesla zahrádkářská kolonie na západním úpatí valu, která přispěla k částečné destrukci jeho paty. Původní studna fortu slouží dnes jako zdroj vody právě po zahrádkářskou kolonii.