Stavební dějiny zámku v Konojedech
Kamil Podroužek – Anna Zubáčová
Čtyřkřídlý zámek s přilehlým barokním kostelem stojí na temeni nevýrazné ostrožny v centrální části obce Konojedy u Úštěku. První písemná zmínka o panském sídle je až z roku 1451, kdy je připomínána Běta, dcera vladyky Kuneše z Konojed, která prodala ves i s dvorem manželovi Ctiborovi z Tloskova. Mezi lety 1509–1527 vlastnil dvůr s tvrzí Albrecht z Pojetic. Jeho rod pocházel ze Saska a ziskem konojedského panství založil novou větev Konojedských z Pojetic. Roku 1545 byl na popud Viléma Konojedského z Pojetic vložen do obnovených desek zemských zápis o Konojedech a Valkeřicích. Vilém Konojedský z Pojetic pravděpodobně nechal v polovině 16. století přestavět tvrz na renesanční zámek.[1]
Vilém umírá v roce 1558 a panství tak získává poslední člen rodu, Albrecht Konojedský z Pojetic. Ten zemřel v roce 1620 během své účasti na stavovském protihabsburském povstání. Zkonfiskovaný majetek koupil již roku 1623 Adam Gottfried Berka z Dubé, který ovšem musel vdovu po Albrechtovi s dětmi, po jejich protestech a apelacích, částečně vyplatit.[2]
Po smrti kladského zemského hejtmana Adama Gottfrieda Berky z Dubé roku 1626[3] zdědila panství jeho sestra Helena Eliška, která se provdala v roce 1609 za Zdeňka z Kolovrat.[4] Roku 1632 však Helena Eliška tragicky umírá. Při cestě z Konojed do Prahy byla totiž přepadena a zemřela na následky postřelení. Konojedské panství zdědil její manžel Zdeněk z Kolovrat. Provedl zde rekatolizaci, panství ovšem zadlužil a tak po jeho smrti roku 1650 muselo být odkoupeno od věřitelů jeho dědicem Janem Šporkem. Jan Špork byl jízdním generálem a žil v letech 1595–1679. Po jeho smrti zdědil panství se zámkem syn František Antonín Špork (1662–1738). Za jeho působení byl renesanční zámek upraven ve stylu vrcholného baroka, kdy byl doplněn o věžičku s hodinami.[5] František Antonín se roku 1699 rozhodl zřídit na zámku špitál pro 45 chudých, o které se starali dva duchovní s lékárníkem. Špitál, který disponoval vlastní lékárnou, fungoval až do roku 1786. Tehdy byl součástí servitského kláštera, který byl zrušen nařízením Josefa II. Servitský klášter v místech hospodářského dvora nechal v roce 1746 vybudovat František Karel Swéerts-Sporck, zeť Františka Antonína Šporka, v poděkování za uzdravení svého jediného syna. O schválení fundace kláštera usiloval František Antonín Swéerts-Sporck s manželkou, a to od roku 1739.[6]
Podle fundační listiny ze 7. prosince 1746 je patrné, že hrabě daroval řádu zámek se zahradou a zámeckým kostelem. Na rytině z roku 1712 je zobrazen na levé straně na vysoké terase malý jednolodní kostel, ke kterému vede schodiště se sochami, a po pravé straně rytiny malý zámek, který je vyobrazen v popředí hospodářského dvora.[7] Hospodářský dvůr je na rytině ztvárněn jako uskupení několika přízemních staveb, obklopujících čtyřmi křídly dvůr.
Klášter sloužil pro 20 servitů, kteří se starali o nemocné. Servité z pražského konventu sv. Michala sem přišli pravděpodobně již v roce 1747 a než byla výstavba kláštera dokončena, pobývali v budovách hospodářského dvora.[8]
Za autora návrhu areálu je pokládán řádový bratr P. Wilhelm Maria (vlastním jménem Löhrer). Stavitelem je v účtech uváděn do roku 1751 Wenzel Hebeck, poté ho měl nahradit Anton Müller z Prahy. V účtech stavby je uváděn také jako polír M. Drexler. Za dalšího možného autora je považován František Ignác Prée. Výstavba kláštera probíhala v letech 1748–1770, přičemž stavba kostela byla dokončena v roce 1752.[9]
Po zrušení kláštera odkoupil jeho budovy Jan Kristián Swéerts-Sporck, syn zakladatele, a začal ho využívat jako zámek. Kostel tou dobou začal sloužit jako farní a P. Raymund Wiegner, poslední převor kláštera, zde působil jako farář.[10] Dcera Jana Kristiána Swéerts-Sporcka, manželka hraběte O‘Reillyho, prodala panství v roce 1804 Ludvíku Sulzerovi z Fuldy, který ho v roce 1813 vyměnil s Vincencem Wiederspergerem z Wiederspergu. Roku 1819, po smrti Vincence Wiederspergera z Wiederspergu, bylo konojedské panství vydraženo úštěckým lékárníkem Ignácem Pillerem, který panství předal své dceři. Po její smrti v roce 1882 prodal její syn Josef Mayer panství Dalhaesům. Ti vlastnili zámek až do roku 1945, kdy byl jejich majetek zkonfiskován.[11]
Po roce 1945 byl zámek zestátněn a sloužil k různým účelům: jako ubytovna dětí, Politická škola ČALZ n. p. nebo jako sklad vojenského materiálu. Po roce 1977 patřil areál zámku Krajské vojenské správě. Po roce 1989 vlastnilo komplex například Pražské sdružení podnikatelů CE COMP či Josef Novotný. Současným vlastníkem je Vladimír Přibyl.
Patrový čtyřkřídlý zámek s vnitřním čtvercovým dvorem je pozdně barokní. Zahradní úpravy na čtvercovém nádvoří byly podle rytiny osově souměrné.[12] Na třech nárožích jsou situovány rizality. Západní průčelí je pravidelně děleno třemi jednoduchými pilastry. Ve středové ose západního průčelí je markýrovaný středový rizalit s mohutným trojúhelným frontonem a s vystupující polygonální terasou. Terasa je doplněna o klenutý podjezd z konce 18. století. Terasa na západním průčelí je ohraničena pískovcovou balustrou s vázami a sochami. V bývalém refektáři se nacházejí dvě mramorová lavaba a při schodech jsou tepané rokokové mříže, jejichž autorství je připisováno místnímu zámečníkovi Mildemu. Před západním průčelí zámku a kostela je druhotně umístěno pět barokních kamenných soch.[13]
Na severním průčelí jsou v patře ve středové části umístěny v nikách dvě kamenné sochy, patrně řádových světců. Podle zmíněné rytiny Josefa Kommera z roku 1770 byla středová část severního průčelí doplněna o mohutný trojúhelný fronton, v němž byla situována třetí nika se sochou pravděpodobně dalšího řádového světce.
V roce 2016 byla částečně destruována severní čelní zeď v severním sousedství terasy, která odhalila starší zděné konstrukce v místech bývalého trojkřídlého zámku. Zeď sloužila jako opěrná zeď terasy a zároveň jako průčelní zeď sklepů, jež se odhalily. Sklepy sloužily ke skladování a jako ležácké pivovarské sklepy. Část sklepení pochází z období renesance, dále vrcholného baroka a z 19. století.[14]
Součástí areálu zámku je pivovar z roku 1749, jehož vznik je spojován s klášterem servitů. Po zániku kláštera pivovar stále fungoval a jeho provoz je ukončen za Dalhaesů v roce 1923. V současné době jsou z areálu dochovány budovy sladovny, pivovarský hvozd a část ležáckých sklepů, které jsou situovány západně od zámku.[15]
Kromě pivovaru patří k zámku i zámecký park se sady a ohradní zdí. Z rytiny Josefa Kommera je patrná úprava parku, kde byla severozápadní a jižní část osázena vzrostlými dřevinami. Střední část byla obklopena dvěma rybníky. V severovýchodní části je dodnes patrná terasovitá úprava zahrady s umělým návrším na severu. V západní části areálu u ohradní zdi stojí zděný, pozdně barokní domek zahradníka. Zámecká zahrada je v současnosti pokryta náletovými dřevinami a dochovalo se pouze několik solitérních dřevin. Také drobná zahradní architektura je zachována pouze torzálně.[16]