Stavební dějiny zámku Zahořany
Václav Zeman
Ke stavebním dějinám zahořanského zámku se až příliš často nedostává archivních pramenů a tak o založení zámku není prakticky známo nic určitého. Zámek je ve vsi připomínán až k roku 1634. Podrobný inventář však umožňuje pouze základní poznání objektu, neboť si všímá pouze interiérů jednotlivých místností a nedává žádný přehled o celkové dispozici, křídlech či poschodích stavby.
Hlavní objekty zámku představoval velký a malý palác. Velký palác o rozměrech 36 x 10 loktů (21,3 x 5,9 m) byl dlážděn cihlami, podhled tvořila prkna pod trámy. Nad ním se nacházela malá věžička obitá plechem. Byl zde osazen hodinový cimbál, hodinový stroj byl ale dochován jen částečně, napočítána byla čtyři větší a dvě menší kola. Lakonická poznámka „ostatek pobráno“ svědčí o devastovaném stavu a koresponduje se zprávou o vydrancování objektu vojskem.
U malého paláce o velikosti 15 x 8 loktů (8,9 x 4,7 m) se uvádějí světnice se zeleným nátěrem a táflováním, prkennou podlahou a povalovým stropem a třemi nezasklenými okny. Celý objekt byl bez dveří. Další dvě světnice s jedněmi kamny „procházejícími“, tedy nepochybně prostupujícími oběma místnostmi. Okna beze skel a žádné dveře opět dokazují zbídačený stav objektu po smrti Viléma Kinského. Velká hostinská světnice měla cihelnou podlahu, prkenný podhled opatřený uměleckou výmalbou (svrchu všelijakými kunšty malovaná z pozlacenými puklámy). Chyběla kamna, pět oken bylo bez rámů a skel, jedno pak pouze s nezaskleným rámem. Kuchyně byla klenutá a dlážděná, byla zde dvě potlučená okna a dvoje lipové dveře. Při kuchyni se nalézala klenutá spižírna se třemi okny. Pod spižírnou se nacházel suchý, ale pustý sklep.
Dalšími sklepy v areálu byl hluboký sklep v zámku vedle lednice, suchý sklep v zámku při zemi, sklep pod velkou světnicí, sklep proti pivovaru pod zámkem (a nad tímto sklepem obilnice), dva menší sklípky za sýpkou a druhý sklep naproti zámku. Všechny sklepy sloužily především ke skladování vína v sudech.
V zámku se nacházela maštal pro dvacet koní, dubová kašna, v podkroví zámku byly uskladněny jelení parohy v počtu 179 párů.
Blízkým objektem byl pivovar, kde bylo skladováno 35 rozbitých oken, které náležely do zámku, což opět vypovídá o jeho špatném stavu v době války a po úmrtí majitele. Kromě zámku je v Zahořanech uváděna také tvrz, hospodářský dvůr a mlýn s pilou.
Vzhledem k tomu, že inventář z roku 1619, ale i zápis z desk zemských uvádějí v Zahořanech pouze tvrz, musel být popisovaný zámek vystavěn mezi lety 1619 a 1634. Jak vyplývá z popisu, nenacházel se po smrti Viléma Kinského a konfiskaci jeho majetku v optimálním stavu. Také z informací berní ruly plyne, že během třicetileté války došlo ke značnému zbídačení dominia a jeho obyvatel. Nicméně van der Croon započal s obnovou vesnice jako vlastní rezidence vskutku velkoryse.
Nový majitel, generál císařského vojska svobodný pán Jan van der Croon, učinil drobné panství Zahořany svým rezidenčním statkem v Čechách. Tomu musela odpovídat podoba rezidenční vesnice sídla. Dochovaný urbář panství z roku 1657, jedna z mála písemných památek pro tuto dobu, naznačuje započatý rozkvět vsi,[1] byť o podobě generálovy rezidence zanechává pouze drobné zmínky: Dům svobodného pána Croona (Das Frey. Herr. Cronischen Hauß Sahorßan) byl dobře postavený z kamene, nacházely se zde komory, kvelby, vinné a pivní sklepy, též stáje a byl pokryt taškami. Uprostřed tohoto domu byl tekoucí pramen, opatřený potrubím (Röhr Kasten). V pokojích byla okna a kamna, vše zcela nově zřízeno.
Vedle zámku se nacházel poplužní dvůr. Zahrnoval kvelby, stáje, stodoly, dvě kůlny, pokoje a komory, nově postavenou sýpku, pivovar se spilkou (kvasírna a spilka, Gär- u. Füllkammer). Byl zde též mlýn se dvěma mlecími zařízeními, pěti stoupami a vedle něj pila. Těsně u zámku pak byla nově zbudovaná ledárna. Na jiném místě se opakují informace o mlýnu. Připomínají se platební povinnosti mlynáře z mlýna o dvou složeních a pěti stoupách v zahořanském hospodářském dvoře a nově postavená pila (Brethmühle). K mlýnu pak patřil malý rybník. Není bez zajímavosti, že u Zahořan nad lokalitou Liecha se nacházel pěkný lom na kámen.[2] Právě absence písemných pramenů vede ke spekulacím k autorskému určení projektu stavby zámku, ale i kostela. Určitou hypotézu mohou podpořit jen několik let po výstavbě vzniklé písemné prameny. V roce 1666 se řešila obligace Markéty Blandiny ve výši 300 zl., dlužných inženýru Pieronimu. Dluh se zakládal na dekretu dvorní válečné rady z 6. září 1657 a vznikl při realizaci opevňovacích prací v Chebu. Stavební práce měl van der Croon v Chebu vést v roce 1656 na vlastní náklady, přičemž se týkaly zdejší městské zbrojnice a zásobovacího domu či skladu (Zeug- und Proviandt Hauß) a dvou prašných věží. Dále se ale připomínají také práce na fortifikačních budovách i v Plzni či Praze.[3]
Činnost inženýra Pieroniho ve službách Jana van der Croona je všeobecně známou skutečností.[4] Nicméně je to jen jedno ze jmen, o nichž lze uvažovat při hypotézách o autorském podílu nejen na kostele, ale i na zámku v Zahořanech. Výrazně mladší pramen informuje, že roku 1653 měly být ze zámku do nově stavěného kostela přeneseny varhany.[5] Snad se jedná o doklad existence starší zámecké kaple, kde mohl být umístěn pozitiv. V roce 1708 se měla uskutečnit přestavba a zřejmě rozšíření zámku. Ačkoli tyto práce bývají tradičně spojovány s litoměřickým architektem Oktaviem Broggiem, chybí k jejich autorskému určení, ale i jejich rozsahu písemné prameny.[6]
Na zámku nechala Anna Ester Ogilvy, rozená von Welz, zřídit kapli zasvěcenou Zvěstování Panny Marie, kterou dne 24. března 1716 vysvětil litoměřický dómský děkan Hoffer.[7] V kapli byly uloženy ostatky sv. Viktorina. Avšak po přeměně objektu na vojenský špitál byly přeneseny do kostela v Holanech.[8] Od roku 1739 do roku 1755 byl na zámku ubytován také farář, neboť fara byla pohořelá a neobyvatelná.[9]
Ačkoli v polovině 18. století popisuje tereziánský katastr zámek ve vsi jako neobývaný a vrchnost ho měla využívat jen příležitostně jako letohrádek (Lust Schloss) se zahradou,[10] je třeba konstatovat, že plnil rezidenční funkci, resp. sloužil k příležitostným pobytům vrchnosti až do roku 1781.[11]
V době držby zahořanského zámku komorou byl tento objekt přeměněn na špitál, sloužící od 19. března 1781 nedaleké pevnosti Terezín.[12] Někdejší zámecká knihovna byla v té době převezena do Prahy.[13] Provoz špitálu byl ukončen zřejmě roku 1784,[14] kdy byl objekt přeměněn na výchovný a vzdělávací ústav pro chlapce pěšího pluku v Litoměřicích, který byl později dislokován do Lublaně.[15]
V roce 1790 bylo vyhotoveno zaměření zámku a zakresleny půdorysy jednotlivých podlaží. Důvodem byly plánované úpravy severního křídla pro potřeby vzdělávacího ústavu, což dokládá i legenda určení jednotlivých místností. Na nádvoří je uváděna studna, avšak dle popisky se špatnou vodou, takže ta musela být brána vně zámku. V roce 1796 byly Zahořany charakterizovány jako farní obec se zámkem, kde sídlí vrchnostenský úřad stejnojmenného panství, ve vsi byl zároveň připomínán také vrchnostenský hospodářský dvůr.[16]
Nejpodrobněji jsou v archivních pramenech zachyceny stavební proměny zámku v první polovině 19. století. Tehdy Zahořany patřily toskánským Habsburkům a administrativně byly spojeny se sousedním statkem Ploskovice.[17] Zámek samozřejmě v této době již neplnil rezidenční funkci a z velké části byl využíván pouze k hospodářským účelům. Na jaře 1808 je popisován jako objekt téměř čtvercového půdorysu, jehož přední část orientovaná do vsi je doposud obývána hospodářskými úředníky. Přízemí pravého křídla bylo využíváno jako stáje, nalevo bylo situováno bednářství a hospodářské kvelby. Patro bylo adaptováno na byt chirurga. Zadní část zámecké budovy byla „nedávno“ přeměněna na pivovar pokrytý dvojitou vrstvou tašek. Za pivovarem byl nově postaven samostatný kravín pro ustájení krav sládka z pivovaru, který byl opatřen šindelovou střechou. Jednalo se ale o zcela nevhodné umístění objektu ve vrchnostenské zahradě, což prý přímo bilo do očí. Drobné opravy zasluhovalo koryto potoka tekoucího kolem zámku, což by pomohlo ještě dlouho udržet v dobrém stavu také masivní jez.
Na přední části zámku i na konci pravého křídla nad sladovnou se nacházely věže, z nichž první byla dřevěná, druhá pak masivně zbudovaná. Dřevěná věž ale kvůli slabému spojení (Verbindung) hrozila zřícením a při větrném počasí se nahýbala. Část střechy a rákosových stropů pod ní byla ve velmi špatném stavu. Kdyby jednoduchá tašková krytina na latích (Spänen) nebyla v tak špatném stavu, mohl by být stavební stav zámku hodnocen jako pevný či solidní (solid). Avšak do krovu i rákosových stropů zatékalo a bylo zhodnoceno, že se tomuto problému již více let nevěnovala pozornost ani péče. Při opravě střechy měla být snesena věž hrozící zřícením a střecha na tomto místě uzavřena. Zprávu vypracoval v Ploskovicích velkovévodský architekt J. C. Wytteck.[18] Ten je podepsán také pod rozpočtem oprav z dubna 1808. V něm se mimo jiné připomíná šnekovité schodiště na střechu, v zadní části zámku pak rizalit. S touto akcí se pojila i oprava zahořanské cihelny.[19]
Z února 1808 pochází také velmi podrobný inventář zámku a hospodářského dvora. V zámku eviduje byt vrátného, úřední kancelář, byt správce, čeledník, velkou jídelnu, sál, podkroví s hodinovým strojem, kravín, maštal, umývárnu, kapli, felčarův byt, věž, vinný sklep. Dále pak pivovar se sklepy, bednářskou dílnu, byty sládka, obročího, bednáře. Vedle toho pak, nepochybně jako součást hospodářského dvora, ještě starý pivovar, starý sládkův byt, sýpku, ovčín a vinopalnu. Dále vyjmenovává ještě cihelnu, třeboutický přívoz a nakonec pak zámecký lis na víno.[20]
Nástup nového majitele se projevil ještě roku 1808 rozparcelováním hospodářského dvora v Zahořanech. Hospodářský dvůr se nacházel v poloze západně od zámku při mlýnském náhonu a minimálně budovy pivovaru a mlýnu odkazují na jeho raně novověký, ne-li starší původ. Zřejmě někdy na přelomu 18. a 19. století byl pivovarský provoz přeložen z uvedeného hospodářského dvora do severního zámeckého křídla a stará budova i se sládkovým obydlím ztratila využití. Součástí dvora bylo také bednářství, pivovar s bytem, stáje, sýpka, ovčín, obydlí ovčáka, byt obročího a zahradníka, stejně tak další drobnější stavby jako kupř. chlévy či kůlny. V souvislosti s parcelací a prodejem emfyteutických pozemků určených ke stavbě obytných domů byly vyhotoveny dva situační plány, které mimo jiné zobrazují zámek na čtvercovém půdorysu s dvěma rizality na severozápadním a severovýchodním nároží, z nichž druhý obsahoval věž. V jižním křídle byly situovány byty, východní křídlo sloužilo hospodářskému provozu jako stáje a kůlny, již zmíněné severní křídlo bylo adaptováno na pivovar, v západním zámeckém křídle se nacházelo bednářství, kvelby a byt hlídače.
Na rok 1809 byla v Zahořanech plánována patrně stavba nové stáje u vinopalny, za účasti stavitele Proksche a také výstavba zdi kolem vrchnostenské zahrady.[21] Měla být opravena stávající obvodová zeď zahrady a vystavěna nová brána, přičemž v roce 1808 se měla uskutečnit oprava jen poloviny zdi, a to směrem do ulice.[22] Byla plánována demolice dřívějšího kravína, aby na jeho místě byla vysazena stromová školka. Tento chlév doposud užíval zahořanský sládek.[23] Nevyužitý stavební materiál měl být uskladněn k dalšímu použití.
Právě školky ovocných stromů s výsadbou jabloní, hrušní a švestek se týkají dva nedatované plány zámecké zahrady, vyhotovené nepochybně právě na počátku periody toskánské správy. Odpočinkové funkci zahrady byla věnována jen minimální pozornost, většinu plochy měly obsadit ovocné stromy. Pravděpodobně měl být odkloněn i tok potoka.
V roce 1820 byla plánována oprava krovu nad někdejší valečkou[24] a nad sýpkou, neboť v místech u věže byl již ztrouchnivělý. Poškození se ale týkalo i části krovu nad velkým sálem na východní straně, stejně jako nad chodbou u hlavního schodiště. Součástí rekonstrukce bylo zřízení nových rákosových stropů v sálu a v chodbě nad bytem účetního. Chodba u bývalého pivovaru měla být pokryta šindelem. Ve třetím podlaží na půdě se plánovalo přezdění cihel s vápnem a snesení starého komína, který byl vyzděn z nepálených cihel.
V roce 1824 měl být zřízen nový byt vrchnostenského zahradníka a nový záchod.[25] Náklady na výstavbu bytu měly přesáhnout 630 zl. Již v roce 1823 totiž generální inspekce v Ploskovicích konstatovala nutnost výstavby bytu pro zahořanského zahradníka Thuma. Rozpočet stavby kontroloval opět architekt Wytteck. Nový byt měl být zřízen v prostorách někdejší studené a teplé spilky. Rozměry teplé spilky činily zřejmě 6-0-0 sáhů x 3-2-0 sáhu (11,34 x 6,31 m) a studené spilky 2-3-0 sáhu x 2-4-0 sáhu (4,74 x 5,06 m), respektive v těchto rozměrech měla být vykopána stará kamenná a cihlová dlažba. Předpokládalo se proražení dvou otvorů v klenbě a zavěšení dymníku. Plášťovec (Mantelbaum; snad deštění místnosti až ke klenbě) v kuchyni měl být zřízen ze staršího materiálu (z kantnéřů ze spilky; Bierkantern), stejně jako dveřní zárubně. Osazena měla být kamna.[26]
V roce 1825 byly plánovány opravy, které reagovaly na špatný stav zámku. Bylo totiž konstatováno, že na západní, jižní a východní straně zámku začínají tlít základové zdi zejména v důsledku vlhkosti. Stěny měly být opraveny a omítnuty. Kamenný odvodňovací kanál, který odváděl vodu z nádvoří z vodní nádrže do mlýnského potoka, měl být vykopán a nově vydlážděn. Plánováno bylo snížení pod úroveň štítové a hlavní zdi a vyvedení jako klenutého ve zdivu. U odpadu z kuchyně v bytě lékaře musel být kus vydlážděn čedičem, aby byla voda svedena do odpadního kanálu.[27]
V roce 1840 bylo konstatováno, že ačkoli střecha věže byla pokryta bílým plechem, na mnohých místech korodovala, takže věž potřebovala opravy a třikrát natřít červenou olejovou barvou. Nad horní lucernou bylo oplechování a bednění zpuchřelé. Mělo být nově obedněno prkny a pokryto černým plechem, zcela nově pak zřízen Wetterbodendeckel a opravena spodní kupole. Také mělo dojít ke snesení velké větrné korouhve, makovice i hrotnice a po opravě k jejich opětovnému osazení.[28]
Před polovinou 19. století změnil zámek i celé panství majitele, když jej roku 1846 koupil hrabě Karel Chotek. Změna se odrazila nejen v míře dochovaného pramenného materiálu, ale zejména v nezájmu o zahořanský zámecký areál, který se projevuje sekundárně i v archivních pramenech. Hospodářské relace dochované ze 70. let 19. století prakticky nereflektují stavební stav zámku, ani jeho případné opravy.
V roce 1870 byla z majetku velkostatku odprodána vinopalna (čp. 36 a 35).[29] V roce 1874 se uvažovalo o zřízení chladírny. Připomínala se před dvěma lety uskutečněná oprava za užití nových fošen.[30] Ta snad souvisela s neštěstím v roce 1872, kdy měl zámek vyhořet, přičemž poškozena byla věž a krytina horního podlaží.[31] Provoz pivovaru byl ukončen v roce 1891.[32]
Koncem 19. století se uvádí, že zahořanský velkostatek prakticky neměl žádné budovy. Výjimku představoval pachtýřův dům, který se nacházel ve velmi špatném stavu. Pivovar byl rozbořený. V této podobě se velkostatek dostal do rukou Filipa Duba.[33]
V roce 1904 měl na zámku propuknout požár, bližší podrobnosti však nejsou uvedeny.[34] Počátkem 20. století se pak v Zahořanech lakonicky uvádí zámek s kaplí a velkou zahradou.[35]
Před rokem 1920 popsal zámek Vinzenz Luksch v připravovaném soupisu uměleckých a historických památek litoměřického okresu:
(G. L. D. Ogily, irského původu, narozen 1651, sloužil stejně jako jeho otec v rakouském vojsku, roku 1703 se stal generál-polním maršálem-poručíkem, v roce 1704 vstoupil do služby cara Petra I. a roku 1706 krále Augusta Polského a zemřel 10. října 1710 v Gdaňsku. Panství Zahořany s Tašovem koupil teprve roku 1708 za 120 000 zl.)
V roce 1948 byl zámek spolu s dalšími objekty bývalého velkostatku konfiskován. Někdejší majetek Dr. Em. Kellnera sestávající ze zámecké budovy (st. p.č. 1 a p. p.č. 1 a 3) přidělilo ministerstvo zemědělství začátkem roku 1950 Místnímu národnímu výboru Zahořany. MNV měl budovy i park udržovat v dobrém stavu, veškeré stavební úpravy provádět se souhlasem Státního památkového úřadu v Praze. Park neměl být nikdy přeměněn v užitkovou zahradu. Cenné vybavení mělo zůstat na zámku a v původním stavu. Bylo nařízeno sepsání inventáře a označení mobiliáře štítky s čísly.[37]
Dne 23. února 1951 došlo k faktickému předání zámku a vyhotovení zápisu. Zástupce archivu dr. Křivka konstatoval, že se na zámku nenacházejí žádné archiválie, které by měly být převzaty do archivu. Bylo též zjištěno, že na zámku se nenachází také žádný inventář. Stavební aktivity do té doby konané na zámku, jako byla adaptace stájových prostorů na vepřín, oprava střech zámku a oprava podlah sýpky, proběhly bez vědomí Státního památkového úřadu a vyžádaly si 180 tisíc Kčs výdajů. Tyto opravy provedl a financoval ČSSS a jeho zástupci žádali, aby jim byly ponechány prostory vepřína a skladovací prostory včetně bytu pro ošetřovatele, dobytek, užívání elektřiny a vody a volný přístup do stájí až do 30. dubna 1951. Naopak ČSSS, n. p. byl místním národním výborem žádán, aby uvedl místnost bývalé kovárny do pořádku, a o některé další záležitosti. Z pohledu zástupců MNV adaptace stáje a sýpky pro obec nepředstavují žádný přínos a odmítli se podílet na uhrazení stavebních výloh.[38] O tom, že na zámku nebylo dochováno žádné vnitřní vybavení, se opětovně v dubnu 1951 přesvědčila komise za přítomnosti zástupců ministerstva zemědělství. Zámek byl v této době využíván pro byty zaměstnanců ČSSS a ke kulturním účelům obce.[39]
V 50. letech 20. století byla část zámku adaptována na kulturní dům. MNV Zahořany se v lednu 1956 obrátil na KNV v Ústí nad Labem se žádostí ve věci údržby zámku. Na zámku, ale zejména traktu, v němž byl kulturní dům zřízen, byla ve špatném stavu střecha, která žádala přeložení. Zatékání vody způsobovalo poškozování stropů. MNV žádal o dodání 20 tisíc kusů tašek bobrovek.[40] Zároveň na zámku došlo k výměně dvojích dveří, v jednom případě se jednalo o dveře venkovní.[41] Dvojité slohové dveře z měkkého a tvrdého dřeva měly být osazeny ve vchodu do zámku. Historické ručně kované závěsy měly být obstarány v Duchcově, přičemž zhotovením dveří byl pověřen podnik Stavební údržba chrámové stavby Osek.[42] MNV v Zahořanech hodlal v započatých opravách zámku pokračovat.[43]
V roce 1965 byla plánována výstavba sociálního zařízení na zámku. Adaptována měla být za tímto účelem budova bývalé stáje v areálu čp. 1, která sloužila jako skladiště materiálu. Sociální zařízení mělo sloužit pracovníkům živočišné výroby a závodní kuchyně. Počítalo se s odděleným řešením pro muže a ženy, v každém oddělení pak zřízením šatny (společná šatna se skříňkami) a umývárny (každá o dvou sprchových koutech). Sociální zařízení pracovníků závodní kuchyně mělo být provedeno ve stejném rozsahu, ale odděleně a s vlastním vchodem.[44]
Ve druhé polovině 60. let byl u zámku realizován polní mlat. Orgán státní památkové péče však nesouhlasil s jeho vybudováním na severní straně mezi dvěma bastiony. S ohledem „na zvýšené ekonomické nároky v hospodaření“ umístění již stávajícího mlatu sice připustil, avšak jen jako časově provizorní po dobu dvou let, kdy měl uživatel vybudovat náhradní provoz.[45] K přemístění mlatu nikdy nedošlo a ten setrval v nevýhodném umístění do 90. let 20 století.
V 70. letech 20. století byla část zámku využívána jako hospoda.[46] Již roku 1970 bylo odsouhlaseno pro pohostinství vybudovat vlastní záchody, a sice „zvýšením stávajícího přístavku na nádvoří zámku na celou výši zámecké budovy“.[47] V roce 1972 byla provedena rekonstrukce jezu na Lučním potoce v sousedství zámku a bývalý náhon byl částečně zasypán.[48]
V roce 1976 byly v souvislosti se sloučením MNV Zahořany s MNV Křešice zjištěny skutečnosti, které odrážely změněný přístup k památkově chráněnému zámku. Uváděny jsou příklady jako oplocování části parku pro soukromé účely, vybourávání jeviště v sále, jízda těžkými nákladními vozy nad kryptou. Tyto skutečnosti měly být předmětem jednání mezi MNV Křešice u Litoměřic a odborem kultury ONV v Litoměřicích v součinnosti s KSSPPOP Ústí nad Labem.[49] Koncem 70. let 20. století byl zámek využíván jako sídlo místního JZD Křemín, byly zde skladové prostory, jídelna, tělocvična a hostinec.[50]
V polovině 90. let, kdy byla vlastníkem obec Křešice, došlo k výměně střešní krytiny. Již v roce 1994 obecní úřad v Křešicích prováděl kompletní výměnu okapů a částečné opravy střechy. Za využití příspěvku z havarijního fondu bylo plánováno položení dvoudrážkové ražené pálené tašky. Zároveň se v roce 1995 plánovaly úpravy přízemí jižního křídla pro potřeby restaurace, která měla být zřízena v klenutých místnostech s bohatou štukovou výzdobou. Bylo zvažováno vybourání dvou otvorů v nosné zdi v přízemí, památkový ústav v této záležitosti požadoval vyzdění záklenků z cihel.[51]
V roce 1996 byla provedena oprava krovu a výměna krytiny, klempířské práce na vstupním křídle zámku. Dosavadní krytinou byly tzv. hranické letky, někde později nahrazené tzv. standardkami. Při výměně v polovině 90. let byla nahrazena novou dvoužlábkovou cementovou taškou, vyráběnou v Rohatcích u Roudnice nad Labem.[52] V souvislosti s touto opravou zřejmě vzniklo také zaměření stávajícího stavu provedené firmou INVEKO LITOMĚŘICE ve stejném roce. Obec v této době usilovala vzdát se zámku a najít kupce pro tento objekt. Současně též byla zvažována možnost zřídit v zámku malometrážní byty.[53]
Pravděpodobně v roce 2002 zakoupil polovinu objektu Václav Stareček, druhou polovinu vlastní firma Inženýrské stavby s.r.o. – Kralupy nad Vltavou. Pan Stareček v roce 2006 zahájil opravy interiérů v západním křídle. V prvním patře západního křídla bylo plánováno vymalovat vstupní halu, doplnit štukovou výzdobu stropu, srovnat propadlou dlažbu, očistit balustrádu nad schodištěm od nečistot, zpevnit a doplnit chybějící kámen tmelem, v místnosti č. 1 rozebrat zazděný vstup, vymalovat, položit plovoucí podlahu na stávající, v místnosti č. 2 vymalovat a též položit plovoucí podlahu, v místnosti č. 3 vymalovat a vyčistit stávající podlahu, v koupelně obložit stěny u vany a umyvadla na nepůvodní příčce, položit dřevotřískový podklad na stávající podlahu, položit plovoucí podlahu, dlažbu u vany, odvětrat komínové těleso pod podhledem a nadhledem. U všech místností pak opravit a natřít ostění a provést nátěr všech vnitřních a vnějších oken západního křídla.[54] Zjištěná klasicistní výmalba v místnosti č. 2 měla být restaurována.[55]
Na začátku roku 2012 vznikla marketingová studie, která počítala s přestavbou zámku na rehabilitační a sportovní zařízení. Investorem měla být firma Eko Energo style a.s. a hlavním projektantem ing. arch. Tomáš Nedbal. V červnu stejného roku bylo ale s polovičním vlastníkem, firmou Inženýrské stavby s.r.o. – Kralupy nad Vltavou, zahájeno insolvenční řízení s následnou exekucí. Tyto skutečnosti nyní brání plnému využití zámku a objekt nadále chátrá.